Notebooky a inspirace

Data společnosti Google, jež zkoumá pohyby lidí podle polohy jejich mobilních telefonů, ukazují, že v březnu v Česku přestala pravidelně docházet do práce skoro polovina z celkového počtu lidí, kteří tam běžně chodí. Samozřejmě jen část z nich z domova skutečně pracovala, někteří se místo toho starali o děti nebo o práci přišli, a proto zůstali doma. Stejná data ukazují, že v létě se naprostá většina lidí do práce vrátila.

Když pak na podzim udeřila druhá vlna, doma jich zůstalo mnohem méně než na jaře. Data z konce října ukazují, že doma zůstává oproti jarním téměř 50 procentům pouze asi 30 procent lidí. Je logické, že část lidí do práce chodit musí, protože průmyslovou výrobu, dopravu či stavebnictví z domova provozovat nejde. Průzkum agentury PAQ Research z půlky října ale zjistil, že během druhé vlny chodí do práce i spousta lidí z oborů, jako je IT, finančnictví a státní správa, kteří na jaře pracovali z domova.

Co se tedy změnilo? Jedno z možných vysvětlení nabízí pod podmínkou anonymity pracovnice městského úřadu jedné pražské čtvrti. V březnu měla s kolegy povoleno pracovat z domova, teď na podzim však musí chodit do práce. Oficiální zdůvodnění je, že zaměstnanci úřadu pro práci z domova nemají dostatečné technické vybavení. “Přitom na jaře, když jsme byli doma, to fungovalo dobře, všechno jsme zvládali, pracovali jsme dokonce víc hodin než v kanceláři,” říká žena, které vadí, že nyní musí navštěvovat budovu, kde se již několikrát vyskytla nákaza. “Vláda doporučuje, aby se pracovalo z domova, ale ani ve státních službách se to tak docela nedodržuje,” upozorňuje žena.

Podobná praxe přitom panuje i jinde. Například na městském úřadě v Benešově zůstává z více než 160 zaměstnanců doma pouze minimum, ačkoli na jaře byla velká část lidí doma. Podle tajemnice úřadu Magdy Zacharievy je to dáno tím, že z domova nejde vykonávat většinu pracovní náplně. Úředníci radnice při své práci potřebují vstupovat do databází a systémů veřejné správy, což podle tajemnice nejde vykonávat ze soukromého počítače, ale pouze z firemního, zabezpečeného před únikem osobních dat.

Služebních notebooků, které by mohla radnice zaměstnancům půjčit, má prý jen asi 20. “Jsme připoutaní k našim počítačům a naší úřadovně,” shrnuje. Na jaře prý radnice nechala zaměstnance doma, protože jim nebyla schopná zajistit ochranu, teď mají všichni roušky, dezinfekci a jsou v kanceláři oddělení plexisklem. “Když nemůžou být doma, tak se je snažíme aspoň chránit v práci,” říká Zacharieva.

Oproti jaru ovšem také přibývá lidí, kteří už doma pracovat nechtějí, přičemž důvody k tomu můžou mít velmi různé. Rodiče zjistili, že pracovat doma s dětmi, které po zavření škol zůstaly doma, není nic snadného. Oproti jaru přibývá také lidí, kteří se nákazy přestali obávat a návštěvu kanceláře nepovažují za riziko. A hodně lidí rovněž zjistilo, že je pro ně osobní kontakt s kolegy zcela zásadní.

To je i případ pražského studia Krutart, které produkuje filmy, reklamy nebo animace. Firma na jaře během lockdownu rozvezla animátorům domů počítače, aby mohli pracovat z domova, kreativci však svoji izolaci nesli velmi těžce. “Úplně se zastavila výměna myšlenek, která do té doby držela ty lidi pohromadě a kvůli níž u nás pracují,” vysvětluje ředitel firmy Martin Jůza. Na podzim proto animátoři dál chodí do kanceláře, kde spolu mohou komunikovat tváří v tvář. “Rozhodli se, že chtějí chodit do práce tak dlouho, jak to jen půjde,” říká Jůza.

Zjištění, že mnoho lidí navzdory riziku vyžaduje přítomnost na pracovišti, potvrzuje i šéfka pracovní agentury Manpower Jaroslava Rezlerová. “Hodně lidí se teď u pohovorů do zaměstnání ujišťuje, že nejde o práci z domova, protože tu dělat nechtějí,” vysvětluje Rezlerová. Zároveň si myslí, že pandemie přinese do pracovních návyků dlouhodobější změny, kdy se lidé už nebudou chtít vrátit do práce na pět dní v týdnu, ale ani pracovat pouze z domova. “Budou mnohem více vyhledávat kombinaci obojího,” říká Rezlerová.

Zdroj: www.ihned.cz