Sociální dialog
Podle Mezinárodní organizace práce sociální dialog zahrnuje všechny typy vyjednávání, konzultací nebo jednoduše výměny informací mezi zástupci vlády, zaměstnavatelů a zaměstnanců ohledně záležitostí společného zájmu ve vztahu k hospodářské a sociální politice.
Je důležitým nástrojem rozvoje průmyslových vztahů, a to nejen v České republice, ale i v rámci Evropské unie a dalších nejvyspělejších zemí.
Pomáhá sladit zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců v zájmu rozvoje podnikání a zajištění sociálního smíru.
Tripartita
Sociální dialog může probíhat mezi vládou a sociálními partnery tzn. mezi zástupci zaměstnavatelů (což jsou uskupení zaměstnavatelů – zaměstnavatelské svazy a asociace) a zástupci zaměstnanců (což jsou odborové konfederace a svazy) – pak se jedná o tzv. tripartitu. Tripartita umožňuje vládě, zástupcům zaměstnavatelů a zástupcům zaměstnanců v rámci jednacího procesu vysvětlovat a opodstatňovat své kroky a postoje. Vláda je tak rovněž na pravidelných setkáních informována o názorech a postojích sociálních partnerů.
Bipartita
Sociální dialog může probíhat mezi zástupci zaměstnavatelů
a zástupci zaměstnanců. Zde mluvíme o bipartitním sociálním dialogu či bipartitě. Takových jednání se tedy účastní pouze sociální partneři.
Sociální dialog může být realizován na různých úrovních
Legislativa sociálního dialogu
V České republice neexistuje komplexní právní úprava týkající se sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání. Sociální dialog jako takový není právně upraven. Právní úpravu kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv tvoří zejména:
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
- zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva,
- zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
