Kolektivní vyjednávání je možné definovat jako právně regulované jednání sociálních partnerů respektive jejich organizací, týkající se stanovení pracovních, případně i mimopracovních podmínek zaměstnanců a úpravy vztahů mezi smluvními partnery. Cílem kolektivního vyjednávání je uzavření (nebo změna) kolektivní smlouvy, případně zajištění jejího plnění. Postup při kolektivním vyjednávání upravuje zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví povinnost uzavřít kolektivní smlouvu, je její sjednání výhradně výrazem vůle smluvních stran a výsledkem jejich kolektivního vyjednávání. Na druhé straně však stávající právní úprava vyjadřuje veřejný zájem na uzavírání kolektivních smluv, jež jsou prostředkem dosažení případně zachování sociálního smíru mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mají tak zásadní vliv na firemní prosperitu i plnění funkcí veřejných služeb a správy.
Zákon vymezuje postup a závazná pravidla kolektivního vyjednávání, jež vedou k uzavření kolektivní smlouvy, a obsahuje nástroje umožňující přimět druhou smluvní stranu, aby přistoupila na kompromisní řešení a souhlasila s uzavřením smlouvy.
Postup a závazná pravidla kolektivního vyjednávání:
- Kolektivní smlouvu může za zaměstnance uzavřít pouze odborová organizace. Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jestliže je k tomu oprávněna stanovami a pokud alespoň tři její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru.
- Kolektivní vyjednávání je zahájeno předložením písemného návrhu na uzavření kolektivní smlouvy jednou ze smluvních stran, přičemž navrhovatelem může být kterákoliv z nich. Adresát je povinen na návrh písemně odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 7 pracovních dnů (není-li dohodnuto jinak) a vyjádřit se k těm částem návrhu, jež neakceptoval.
- Smluvní partneři mají povinnost spolu jednat a poskytovat si požadovanou součinnost (pokud není v rozporu s jejich oprávněnými zájmy).
- Jestliže byla kolektivní smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo pokud byla sjednána na dobu neurčitou a účastníci si dohodli možnost její změny k určitému termínu, nebo došlo-li k její výpovědi, jsou smluvní partneři kolektivní smlouvy povinni nejméně 60 dnů před skončením účinnosti dosavadní kolektivní smlouvy (případně před termínem, k němuž si dohodli možnost její změny) zahájit jednání o uzavření nové kolektivní smlouvy (resp. změny kolektivní smlouvy).
- Zaměstnanec má právo předkládat smluvním stranám podněty ke kolektivnímu vyjednávání a být informován o jeho průběhu.
- Smluvní partneři mohou v kolektivní smlouvě dohodnout možnost změny kolektivní smlouvy a její rozsah (při sjednávání změny se postupuje jako při sjednávání kolektivní smlouvy).
- Součástí kolektivního vyjednávání jsou i postupy při řešení kolektivních sporů. Kolektivními spory podle zákona o kolektivním vyjednávání jsou spory o uzavření kolektivní smlouvy a spory o plnění závazků kolektivní smlouvy, ze kterých nevznikají nároky jednotlivých zaměstnanců (ty je nutno řešit soudně, nebo prostřednictvím dohodnutého rozhodčího řízení).
- Kolektivní spory lze řešit výhradně postupy, vymezenými zákonem o kolektivním vyjednávání: prostřednictvím řízení před zprostředkovatelem, řízení před rozhodcem, v krajním případě stávkou (vyhlášenou odborovou organizací), nebo výlukou (vyhlášenou zaměstnavatelem).
- Zákon o kolektivním vyjednávání stanoví zevrubně závazná pravidla řízení před zprostředkovatelem a řízení před rozhodcem. Další podrobnosti jsou upraveny vyhláškou (vyhl. č. 16/1991 Sb., o zprostředkovatelích, rozhodcích a ukládání kolektivních smluv vyššího stupně, vyhláška č. 114/1991 Sb., o odměně zprostředkovateli a rozhodci, výši poplatku za stejnopis kolektivní smlouvy vyššího stupně a výši a způsobu úhrady nákladů řízení před rozhodcem, ve znění pozdějších předpisů).
- Vyhlášení stávky je zákonem upraveno jen ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, přičemž zde platí zevrubná pravidla. Stávku lze vyhlásit, pokud proběhlo – a to neúspěšně - řízení před zprostředkovatelem, a smluvní strany nepřistoupily k řešení sporu rozhodcem.
- Stávku ve sporu o plnění kolektivní smlouvy zákon výslovně zakazuje.
- Stávky vyhlášené mimo kolektivní vyjednávání žádný zákon neupravuje, jsou však – pokud se týkají hospodářských a sociálních práv zaměstnanců – na základě Listiny základních práv a svobod legální.
- Výluka představuje obdobu stávky, ovšem ze strany zaměstnavatele. Za dobu platnosti zákona o kolektivním vyjednávání k vyhlášení výluky nedošlo.
- Zákoník práce při řešení plurality odborových organizací stanoví, že působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi, přičemž odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a se zaměstnavatelem jinak.
- Je-li u zaměstnavatele založena nová odborová organizace, platí ze zákona (zákoník práce), že oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje zákonem stanovené podmínky pro své působení. Jestliže k tomu dojde během kolektivního vyjednávání, má tato odborová organizace právo se ho na odborové straně zúčastnit.
Zdroj: ŠUBRT, B.: Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy 2014. In: Práce a mzda. Roč.61, č. 10 (2013), s. 17–25.
Kolektivní vyjednávání, jeho obsah a cíle, podléhá - zejména z úrovně vrcholového odborového sdružování - soustavně prosazované koordinaci. Např. Českomoravská konfederace odborových svazů v rámci koordinace kolektivního vyjednávání prováděného v působnosti jejích členských odborových svazů vyhlašuje každoročně hlavní cíle, kterých by mělo být v jednotlivých oblastech kolektivního vyjednávání v následujícím kalendářním roce dosaženo.
