Na národní úrovni probíhá bipartitní sociální dialog od první poloviny 90. let minulého století, své typické institucionalizované formy nicméně teprve hledá. Právní regulaci žádná z forem bipartitního sociálního dialogu, vedeného na této úrovni, nepodléhá a dosažené dohody nejsou právně vymahatelné.
K rozvoji dvoustranného sociálního dialogu na této vrcholové úrovni přispěly zejména zkušenosti sociálních aktérů – členů národní tripartity Rady hospodářské a sociální dohody ČR, kdy se postupně projevila větší potřeba autonomní diskuse a jednání bez zástupců státu o otázkách, na nichž reprezentace obou sociálních partnerů měly společný zájem, jakož i výhodnost společného prosazování konsensuálních postojů zaměstnavatelů a odborů. Dalším podstatným faktorem se stal proces harmonizace české legislativy s právem Evropské unie a začlenění českých sociálních partnerů do evropských struktur, z jejichž strany postupně sílil požadavek na provádění dvoustranného sociálního dialogu a na dosahování konkrétních výsledků na národní úrovni.
Významným milníkem vývoje dvoustranného národního sociálního dialogu se stalo uzavření Dohody sociálních partnerů o bipartitní spolupráci na národní úrovni v listopadu 2004, a to Českomoravskou konfederací odborových svazů České republiky (ČMKOS) a Asociací samostatných odborů České republiky (ASO ČR) na straně zástupců zaměstnanců a Svazem průmyslu a dopravy České republiky (SP ČR), Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky (KZPS ČR) a Svazem obchodu a cestovního ruchu České republiky (SOCR ČR) na straně zaměstnavatelů. Sociální partneři zde společně deklarovali význam sociálního dialogu na národní úrovni pro další vývoj v zemi jako nezbytný nástroj konsensu v otázkách týkajících se jejich hospodářských a sociálních zájmů, jakož i vůli přispět k jeho posílení.
Dohoda sociálních partnerů o bipartitní spolupráci na národní úrovni
Obě smluvní strany „považují za nezbytné konzultovat klíčové otázky, které mají dopad na národní i evropskou úroveň, s cílem připravit zejména návrhy společných řešení a předložit je vládě s tím, že snaha o nalezení vzájemně přijatelných řešení přispěje k omezení případného sociálního napětí a může eliminovat nátlakové akce." Dohoda vymezila věcný rámec vzájemných konzultací:
implementace směrnic EU a evropských dohod sociálních partnerů do národní legislativy, popř. formou kolektivních smluv,
projednávání vládních návrhů týkajících se hospodářské a sociální politiky, zejména v oblasti zaměstnanosti, odměňování, pracovněprávních vztahů, podmínek podnikání (daně, odvody),
podpora orgánů státní správy při vstupu zahraničních investorů na český trh, přičemž jednou z podmínek vstupu je respektování sociálního dialogu,
sdílení informací o přípravě, průběhu a výsledcích kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv a jejich využití při zpracování společných analýz,
sdílení informací o vztazích sociálních partnerů na podnikové úrovni s cílem hledat účinné nástroje k předcházení kolektivním sporům a eliminaci sociálních konfliktů na podnicích.
Více k uvedené dohodě sociálních partnerů viz KUBÍNKOVÁ, M. – HEPPNEROVÁ, D. – HEJDUKOVÁ, J.: Sociální dialog v praxi zaměstnavatelů a zaměstnanců. Praha: ČMKOS, vyd. Educa Service, 2007.
V období následujícím po uzavření dohody se konzultace sociálních partnerů omezovaly převážně na diskuse ohledně valorizace minimální mzdy, kde však nebylo dosaženo konsensu a výsledek závisel na jednostranném rozhodnutí vlády. Úspěšnější byla jednání o implementaci rámcové dohody o práci na dálku, kde se sociální partneři shodli na způsobu implementace této dohody v podmínkách české pracovněprávní úpravy. Za prospěšné lze označit rovněž konzultace, které se týkaly vládou předkládaných koncepčních návrhů v oblasti strategie rozvoje lidských zdrojů a systému vzdělávání. Zaměstnavatelé i odbory v těchto otázkách shodně požadovali, aby struktura škol a vzdělávací programy na školách reflektovaly skutečné potřeby praxe a vytvářely tak dlouhodobě příznivé předpoklady pro uplatnění absolventů škol na trhu práce.
Obsahový rámec dohody z roku 2004 se stal o tři roky později v souvislosti s přijetím zákona č. 262/2006 Sb. (tzv. nový zákoník práce) základem pro jednání a na ně navazující dohodu národních sociálních partnerů. Tato Dohoda o návrzích na doplnění novely zákoníku práce byla iniciována zaměstnavateli po neúspěchu připomínek ze strany odborů a zaměstnavatelů samostatně uplatňovaných v rámci vnějšího připomínkového řízení.Dohoda o návrzích na doplnění návrhu novely zákoníku práce, uzavřená mezi Svazem průmyslu a dopravy ČR a Českomoravskou konfederací odborových svazů v květnu 2007
Smluvní partneři v dohodě (příloze k dohodě) formulovali společné návrhy změn zákoníku práce a pověřili své zástupce předat tyto návrhy ministru práce a sociálních věcí, jehož požádali - v návaznosti na jeho předchozí veřejný příslib - o jejich zapracování do připraveného návrhu technické novely zákona. Zároveň se zavázali, že v návrhu novely nebudou bez vzájemné dohody prosazovat ani podporovat prosazení žádných dalších změn. Deklarovali rovněž připravenost využít bipartitní sociální dialog i k projednání případných věcných změn zákoníku práce.
Více k uvedenému viz KUBÍNKOVÁ, M. – HEPPNEROVÁ, D. – HEJDUKOVÁ, J.: Sociální dialog v praxi zaměstnavatelů a zaměstnanců. Praha: ČMKOS, vyd. Educa Service, 2007.
Kromě dohod, jež představují nejdůležitější formu národního sociálního dialogu (a jsou uzavírány i na úrovni sektorové, a to v řadě odvětví), se na národní úrovni uplatňují i další formy jednání sociálních partnerů: sociální konference (např. sociální konference k důchodové reformě z roku 2000, nebo diskuse o sociálním začleňování, jež se uskutečnila v roce 2005), tzv. kulaté stoly (tato forma se uplatňuje od konce 90. let min. století, např. při přípravě tzv. velké harmonizační novely zákoníku práce v roce 2001, kdy bylo postupně svoláno několik kulatých stolů k projednání celkové koncepce novely a jejích jednotlivých částí), odborné konference a další.
