„Největší problém českého vzdělávání vidím ve špatně nastaveném oborovém systému, který není dostatečně řízený podle skutečné potřeby našeho průmyslu respektive konkrétní potřeby trhu práce v daných krajích. Stát by měl vytvářet stejné podmínky soukromým i státním školám, které cíleně připravují mladé lidi pro trh práce a negenerují na trhu těžko uplatnitelné absolventy", říká Aleš Adamus.

Jak Třinecké železárny dospěly k rozhodnutí převzít školu zpět od kraje a stát se opět jejím zřizovatelem?
Jednoznačně k tomu vedla potřeba hutní firmy zajistit si dostatek kvalifikované pracovní síly pro tradiční, ale i nově se rozvíjející průmyslové obory. Díky tomu firma získala možnost bezprostředně se podílet na přípravě budoucích zaměstnanců a ve větší míře ovlivňovat tvorbu školních vzdělávacích programů tak, aby budoucí zaměstnanci byli na výkon povolání náležitě připraveni podle potřeb jednotlivých provozů hutě.

Jaký je zájem o studium technických oborů v poněkud specifickém regionu Třinecka?
I přes nepříznivý demografický vývoj se daří zvyšovat zájem mladé generace a rodičů o obory potřebné pro Třinecké železárny a region a navyšovat postupně počty žáků v technických oborech i v jednotlivých třídách.

Kde vidíte nedostatky současných studentů?
Nedostatky jsou stejné, jako měla každá předcházející generace. Výukové metody je třeba přizpůsobovat současným trendům a motivovat žáky k učení tak, aby je problematika zaujala.

Kolik absolventů najde následně uplatnění ve firmě a v jakých oborech nejčastěji?
Většina žáků v technických oborech má možnost nastoupit v rámci společností skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel, a to zhruba 70 % absolventů školy, z níž ročně vychází 130 až 150 žáků. Každoročně tyto firmy potřebují zhruba 250 až 400 zaměstnanců napříč obory, a to není málo, takže firma hledá i na trhu práce. V současné době jsou největší požadavky na slévače, hutníky, obráběče kovů, zámečníky a elektrikáře.

Čím jsou absolventi vaší školy motivování, aby po dokončení školy zvolili jako své působiště právě Třinecké železárny?
Motivací pro ně může být hlavně jistota zaměstnání v perspektivní firmě, možnost získat benefity, odměny v závislosti na hospodářských výsledcích a v neposlední řadě možnost kariérního růstu.

Co plánujete v oblasti podpory technického školství podnikat v nejbližší době?
V loňském školním roce jsme naše žáky začali odměňovat diferencovaně podle skutečně odvedené práce na jednotlivých pracovištích. Letos jsme zahájili pilotní kreditní systém hodnocení žáků na odborném výcviku i v teoretickém vyučování. Pro žáky sedmých tříd základních škol v regionu pořádáme celoroční soutěž „MŮJ WERK", kde je zábavnou formou seznamujeme s výrobním programem i významem Třineckých železáren pro region. Pro 8. třídy škola pořádá takzvané „Řemeslné hry junior", kde je rovněž zábavnou formou seznamujeme s nabízenými obory na Střední odborné škole Třineckých železáren. Technické obory popularizujeme formou dnů otevřených dveří na škole i v huti a pořádáme Řemeslné hry, na které přijíždí žáci základních škol z celého regionu.

Jak hodnotíte systém vzdělávání v ČR z pohledu zajištění dostatečně kvalifikované pracovní síly pro firmy?
Největší problém vidím ve špatně nastaveném oborovém systému, který není dostatečně řízený podle skutečné potřeby našeho průmyslu respektive konkrétní potřeby trhu práce v daných krajích. Stát by měl vytvářet stejné podmínky soukromým i státním školám, které cíleně připravují mladé lidi pro trh práce a negenerují na trhu těžko uplatnitelné absolventy.

-lhe-