Tady vládnou lidský um a lidské smysly. Sklářům v nižborské sklárně Rückl nepomáhají laserové 3D skenery, superpřesné měřiče nebo umělá inteligence. Když se brusička sklání s růžovou mísou nad diamantovým kotoučem, aby z ní vytvořila umělecké dílo v podobě vázy Metamorphosis, musí věřit jen svým očím a citu. „Za směnu jich udělá dvě a půl. Brusiči musí být velmi pečliví. Stovky jednotlivých brusů vyžadují naprostou přesnost,“ říká Ivica Franeta, výkonný ředitel sklárny Rückl.

foto vyroba-16

Firmu, kterou rodina Rücklů založila už v roce 1846, před dvěma roky zachránil český průmyslník Martin Wichterle. Přemluvil Černohorce Franetu, který se ve sklářství pohybuje přes dvacet let, a společně postavili tradičního výrobce českého křišťálu na nohy. Loni Rückl otevřel novou prodejnu v centru Prahy. Letos v zimě firma pořídila za 25 milionů korun novou sklářskou pec.

RUČNÍ VÝROBA

Nová pec je jedna z mála pokročilých technologií, které sklářům pomáhají. Na zadní straně má dávkovač, který odpouští přesně stanovené množství roztavené skloviny do válcových forem. „Díky tomu, že tlak ve sklovině je u dna rovnoměrný, netvoří se ve skle bubliny. Ve formách se ze skloviny vytváří ingot. Jeho průměr a váha přesně odpovídají konkrétnímu výrobku, který z něj sklář následně vyfoukne,“ vysvětluje Franeta.

foto vyroba-2

U pece je horko, i když jsou všechna okna v hale otevřená. Jeden ze sklářů upevňuje ingot na sklářskou píšťalu, vloží ji do formy a píšťalu přiloží k ústům. Do formy nevidí. Jen podle odporu vzduchu musí poznat, že sklovinu vyfoukl tak, aby měl výrobek po celém obvodu stejnou tloušťku. „Vše je ruční výroba. I tak se ale pohybujeme v toleranci rozměrů do jednoho milimetru,“ říká Franeta.

SKLO ZE 17. STOLETÍ

Pro speciální výrobky zůstal v peci otvor pro tradiční ruční nabírání skloviny. Největší kusy, které v Rücklu přicházejí na svět, mají v průměru až půl metru a váží patnáct kilogramů. Dříve to byla práce pro tři lidi. Dnes sklářům pomáhá mechanická ruka, která část váhy nese za ně. I velké výrobky tak nyní může foukat jen jeden člověk.
V Rücklu vyrábějí tradiční olovnatý křišťál. Sklo obsahuje 24 procent olova, které snižuje teplotu tání skloviny, usnadňuje její zpracování a následné broušení. Především ale olovo zvyšuje index lomu světla, což sklu dává nezaměnitelný zářivý vzhled. Jeho výrobu si už v roce 1673 patentoval Brit George Ravenscroft. Po jeho smrti patent vypršel a olovnatý křišťál se začal vyrábět i v dalších britských hutích. Postupně se přes Nizozemsko a Německo dostal také do českých zemí.

SKLÁŘI NEJSOU

Skláři v Nižboru každý den zpracují ve třech směnách tři tuny skla. Pec běží od prvního zažehnutí nepřetržitě deset let. „V hutním provozu bychom dokázali vyrábět ještě více. V brusírně bychom ale už nestačili další výrobky zpracovat. Jedeme na plnou kapacitu a broušení některých výrobků zadáváme externím dodavatelům,“ dodává Franeta.

foto vyroba-8

Sehnat kvalifikované lidi je pro Franetu možná ještě větší problém než pro firmy v jiných průmyslových oborech. Profese skláře se dnes už v Česku neučí. „Nové skláře si musíme sami vychovat. Nejlepší je, když zájemce začne dělat pomocné práce a sám si chce zkusit foukání. Postupně ho zaučujeme, až se z něj stane sklář. Trvá zhruba tři roky, než může samostatně foukat,“ uvádí Franeta.
U brusičů je situace o něco lepší. Ve firmě nyní pracuje patnáct brusičů, ale potřebovala by jich více. Spolupracuje proto se střední odbornou školou v Třeboni. Učni z Třeboně jezdí do Nižboru na praxi a brigády. „Doufáme, že z pěti, kteří jsou ve třídě, nám aspoň dva až tři zůstanou,“ uvádí Franeta.

BRUS MUSÍ BÝT CÍTIT

Od prvního odlití skloviny po expedici hotového výrobku uplyne v Rücklu několik dnů. Nejdéle se skleničky, mísy či vázy zdrží na chladícím páse. Na něm se musí ze vstupní teploty kolem 500 stupňů zchladit během dvanácti až šestnácti hodin na pokojovou teplotu. Kdyby křišťál chladnul příliš rychle, popraskal by. Velké výrobky nebo zakázkové plastiky se vkládají do speciální chladící komory, kde mohou zůstat až pět dnů.
Na brusírně se výroba zrychlí. Malou skleničku trvá vybrousit čtvrt až půl hodiny. Složité vázy zaberou i několik hodin. „Zakládáme si na tom, že brus je cítit, že není slitý. To je rozdíl mezi lisováním a ručním brusem. Chceme, aby lidi bavilo si s naším sklem hrát,“ dodává Franeta a prohlíží si hotovou růžovou sklenici.
Nad designem bdí v Rücklu umělecký ředitel Rony Plesl. Za jeho novou kolekci České nebe získala firma také ocenění Český výrobce roku 2017 na výstavě Czech Grand Design. „Sklo je obrovská láska, které snadno podlehnete. Rony Plesl pro nás vytvořil nádhernou kolekci, která odráží to nejlepší z českého sklářství – dokonalost křišťálu, brusu a designu,“ říká majitel firmy Martin Wichterle. I díky ocenění se firma podle Franety utvrdila, že se vydala správnou cestou.

Zdroj: www.spcr.cz