O exekucích se hovoří zejména ve spojitosti s dlužníky a s problémy, které jim tato situace přináší. Málokdo už ale ví, co vše takový zaměstnanec v exekuci představuje pro firmu a jakou konkrétní agendu musí zaměstnavatel vykonávat, aby splnil svou zákonnou povinnost. Že exekuce zaměstnanců nejsou nic výjimečného, potvrzují i zástupci zaměstnavatelů a odborů v jednotlivých odvětvích.

Zeptali jsme se odvětvových a odborových svazů

Odborový svaz skla, keramiky a porcelánu neeviduje v současnosti velké pohyby v počtu exekucí, ani změny v jejich struktuře (dělník, střední zaměstnanec, management) oproti předchozím rokům. Příslušní zaměstnavatelé by přivítali náhradu nákladů za exekuce, ale nesouhlasí s návrhem, aby její úhrada šla na vrub zaměstnancům. Tyto náklady by měly nést exekutorské firmy, které by si je mohly zřejmě promítnout do svých nákladů a uplatňovat je tedy jako náklady exekuce.

JUDr. Vladimír Kubinec, předseda Odborového svazu skla, keramiky a porcelánu, považuje právní úpravu exekučních srážek ze mzdy v Občanském soudním řádu za velmi složitou. „Mzdové účetní často ze strachu, aby něco nepokazily, srážejí v praxi na pokyn exekutora i více, než by měly podle exekučního příkazu, aby se nevystavily nebezpečí regresu“, říká Kubinec.

Jeden příklad za všechny, který výše uvedenou situaci dokumentuje. Soudní exekutor, aniž by to bylo podloženo exekučním příkazem, požadoval po zaměstnavateli další srážky ze mzdy zaměstnance, přičemž podle exekučního příkazu a potvrzení od předchozího zaměstnavatele už měl být celý dluh dávno splacen, takže došlo na exekučních srážkách zaměstnankyně ke srážkám ze mzdy o cca 18 tisíc více. Obrana zaměstnance je v těchto případech velmi složitá, může se bránit jen soudní cestou, ale málokdy chce.

Podle JUDr. Kubince je třeba ve věci exekucí „zjednodušit právní úpravu, přenést všechny náklady spojené s realizací srážek ze mzdy na exekutory, donutit exekutory vydávat jasné a srozumitelné exekuční příkazy a omezit jimi uplatňované exekuční náklady, nechat dlužníkům větší nezabavitelné částky, aby měli z čeho žít a výrazně motivovat dlužníky, kteří splácejí“.

Exekutoři si podle něj neumí poradit se skupinou dlužníků z řad osob samostatně výdělečně činných („OSVČ“), kteří skrývají své příjmy zejména tím, že podnikají na účet někoho jiného, který jim pak takto jimi vydělané prostředky „vrátí“. Dlužník tyto prostředky nepřizná a exekutor ani nikdo jiný kromě zainteresovaných dvou osob o tom zpravidla neví. Z toho vyplývá, že dlužníci – zaměstnanci jsou zpravidla dostižitelní, ale někteří dlužníci – OSVČ nikoliv.

Musím potvrdit, že v poslední době se projevoval vzrůstající trend exekucí a to i vícečetných. Tato skutečnost zaměstnavatele v obchodě velmi zatěžuje a to především velké zaměstnavatele s vysokým počtem pracovníků. Vzhledem k tomu, že v obchodě pracuje hodně pracovníků s nižším vzděláním a nižšími příjmy jedná se o skupinu obyvatelstva, která se do různých nástrah nebankovních společností velmi rychle „zamotá“ a řeší i více exekucí”, uvádí Irena Vlčková ze Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky za odvětví obchodu.

Podle paní Vlčkové se v některých regionech jedná i o pracovníky na úrovni středního managementu. Někteří velcí zaměstnavatelé musí na zpracování záležitostí spojených s exekucemi vyčleňovat zvláštní pracovníky, kteří se touto agendou zabývají na plný pracovní úvazek, což znamená zvýšení nákladů zaměstnavatelů. Administrativní zátěž zaměstnavatelů při zpracování této oblasti je opravdu enormní a to jak z pohledu časového, tak i finančního. Krytí nákladů by z pohledu Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR mělo probíhat snížením exekutorských tarifů.

Z šetření mezi firmami

V souvislosti s připomínkováním novely Občanského soudního řádu a Exekučního řádu provedl Svaz průmyslu a dopravy ČR na jaře roku 2015 šetření mezi svými členskými firmami. V průzkumu se k položeným otázkám vyjádřilo přes 150 firem a z obdržených reakcí je patrné, že exekuce představují pro většinu firem značné komplikace.

Firmy, které nemají žádné zaměstnance s exekučními srážkami ze mzdy, tvoří mezi členy SP ČR spíše jen výjimky. Průměrný počet zaměstnanců, u nichž zaměstnavatelé provádějí exekuční srážky ze mzdy, se podle průzkumu pohybuje kolem 10% z celkového počtu kmenových zaměstnanců. Přitom většina z těchto zaměstnanců je zatížena více exekucemi. „Rekordy“ se šplhají až k 25 exekucím na jednoho zaměstnance a průměrně připadají asi 3 exekuce na jednoho zaměstnance s exekučními srážkami ze mzdy. Velkou část tvoří exekuce do 50 tis. Kč, ale nejsou výjimkou ani exekuce okolo půl milionu korun. Průměrná doba jednotlivých exekučních řízení je 36 měsíců.

Co se týče průměrných měsíčních nákladů zaměstnavatelů na exekuční srážky ze mzdy, zkušenosti firem se výrazně liší. Náklady se pohybují od 100 až po 2500 Kč na 1 exekuci za měsíc. Většina zaměstnavatelů se pohybuje v rozmezí 150 – 500 Kč. Zvýšení těchto nákladů v případě vícenásobných exekučních srážek ze mzdy u jednoho zaměstnance se nenásobí. Firmy uvádějí měsíční náklady zhruba od 100 Kč na zaměstnance v exekuci až po částky přesahující 5 tis. Kč na zaměstnance, průměrně se náklady pohybují mezi 200 – 2500 Kč na zaměstnance měsíčně.

Zaměstnavatelé zdůrazňují, že součástí problému je i skutečnost, že komunikace ze strany exekutorů nemá jednotnou formu, která by umožňovala automatizované zpracování. Problém by pomohl vyřešit vzor exekučního příkazu, protože by poskytl alespoň částečnou automatizaci při zavádění potřebných údajů do účetních systémů.

Konkrétní dopady provádění exekučních srážek na firmy

Při první exekuci u zaměstnance musí účetní zavést údaje do účetního systému, provést výpočet srážené částky ze mzdy, komunikovat s exekutory nebo občas zasílat dokumenty poštou, což zabere zaměstnanci, který má tuto agendu na starosti, celkem cca 2 hodiny času. Každá další exekuce představuje 1 hodinu práce i s korespondencí.

Nejvíce času zabere zaměstnavateli vyhodnocení a zpracovaní prvotní exekuce, administrativa při ukončení pracovního poměru zaměstnance s exekucí nebo ukončení samotné exekuce. Pravidelné sledování a vedení exekuce již představuje menší zátěž a to i v případě, že má zaměstnanec exekucí více. Naopak se administrativa výrazně zvyšuje v případě, že je zaměstnanec nemocný a vyplácí se mu nemocenské dávky Okresní správy sociálního zabezpečení („OSSZ“). Pak je třeba vést komunikaci o zůstatcích a srážkách také s OSSZ.

Požadavky na provádění exekucí a insolvencí jsou doručovány prostřednictvím datových schránek. Datovou zprávu přijme odpovědná osoba, která ji předá ke zpracování a realizaci. Následně je zpráva vytištěna a předána odpovědné osobě ve mzdové účtárně. K jedné exekuci je zapotřebí komunikace na mnoha úrovních, konkrétně:

a) s exekutorským úřadem (přijetí exekuce, hlášenky k součinnostem, zjišťování stavu výše závazků, oznamování skončení pracovního poměru či převodu zaměstnance s exekucí na jiného zaměstnavatele, aktuální výpočty výše dlužných úroků k jistině apod.);

b) s OSSZ při provádění zúčtování pracovních neschopností nebo při souběhu zaměstnání s důchodem. Odpovědní zprávy se nezasílají datovými schránkami, ale poštou nebo emailem s ověřením veřejného certifikátu.

Problémy se mohou vyskytnout také u příjímání nových pracovníků U nově příchozích zaměstnanců musí firmy kontrolovat rejstřík dlužníků, zda tam noví zaměstnanci nefigurují. Totéž se týká všech stávajících zaměstnanců, kteří přestože vědí, že musí veškeré změny hlásit, tak se tím neřídí a jejich průběžné dluhy se tak mnohdy odhalí naprosto náhodou.

-lhe-