ODPOVĚĎ: 

Pokud bude pracovní neschopnost vzniklá za trvání pracovního poměru pokračovat i po jeho skončení, nemá to vliv na výplatu dávek nemocenského pojištění, které pojištěnci náleží od 15. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti, případně do uplynutí zákonem stanovené podpůrčí doby, pokud by uplynula dříve.

Zaměstnanci v pracovněprávním vztahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění, náleží od 4. pracovního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti po pracovní dny až do 14. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy podle § 192 odst. 1 č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

Náhrada mzdy podle § 192 odst. 1 zákoníku práce v době prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti představuje náhradu ušlého.

Nemáte žádnou povinnost ukončit pracovní neschopnost ke dni skončení pracovní smlouvy a zaměstnavatel Vás k tomu nesmí nutit. Dovolím si rovněž citovat z na naší porady viz. https://www.socialnidialog.cz/poradna/2336-skoneni-pracovniho-pomru-na-dobu-uritou-a-doasna-pracovni-neschopnost

Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou skončí ve sjednané době i v případě, že je zaměstnanec v této době i po jejím uplynutí v dočasné pracovní neschopnosti. Před skončením pracovního poměru uplynutím sjednané doby v době dočasné pracovní neschopnosti není zaměstnanec nijak chráněn.

V případě, že je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným v době trvání pracovního poměru, a tato pracovní neschopnost pokračuje i po skončení pracovního poměru, náleží zaměstnanci v části doby trvání pracovní neschopnosti, která spadá ještě do doby trvání pracovního poměru, od čtvrtého pracovního dne trvání pracovní neschopnosti právo na náhradu mzdy podle § 192 odst. 1 zákoníku práce.

㤠192

(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského61); náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské62) nebo peněžitá pomoc v mateřství63), náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.”

Pokud pracovní neschopnost zaměstnance vznikne tak, že pracovní poměr zaměstnance skončí před uplynutím 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, pak zaměstnanci náleží náhrada mzdy podle shora uvedeného ustanovení zákoníku práce pouze za dobu od 4. pracovního dne trvání pracovní neschopnosti do skončení pracovního poměru. Za pracovní dny spadající do prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti po skončení pracovního poměru zaměstnanci nenáleží ani náhrada mzdy ani nemocenské.

Od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci nemocenské, a to až do skončení pracovní neschopnosti, případně do uplynutí zákonem stanovené podpůrčí doby, pokud by uplynula dříve.

Uvedené vyplývá z toho, že podle § 14 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění platí:

„(1) Nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění.”

Podle § 23 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění pak platí, že:

„Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu 21), trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní.”

Zaměstnanec je podle § 64 odst. 1 písm. p) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění v platném znění povinen předat neprodleně zaměstnavateli rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a dále též potvrzení o době jejího trvání (lidově se potvrzení o době trvání pracovní neschopnosti říká lístek na peníze). Nárok na nemocenské zaměstnanec podle § 109 odst. 3 shora uvedeného zákona uplatňuje svým podpisem na těchto dokladech a jejich předkládáním zaměstnavateli, případně bývalému zaměstnavateli, pokud jeho pracovní poměr v době trvání pracovní neschopnosti skončil.

Zaměstnavatel je podle § 97 odst. 1 shora uvedeného zákona povinen uvedené doklady zasílat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení, která podle § 110 odst. 5 shora uvedeného zákona provádí výplatu nemocenských dávek na účet zaměstnance, který zaměstnanec uvedl na dokladu, kterým uplatňuje nárok na nemocenské. Pokud zaměstnanec neuvedl číslo účtu, ale požádal o výplatu v hotovosti, zasílá se mu nemocenské na jeho adresu poštovní poukázkou s tím, že náklady s tím spojené hradí zaměstnanec (viz § 110 odst. 8 shora uvedeného zákona).