Ráda bych se zeptala, zda má zaměstnavatel (nejedná se o soukromou firmu, ale úřad) právo na svou vlastní úpravu nebo výklad pružné pracovní doby. Počátkem měsíce dubna u nás byl zaveden režim pružné pracovní doby. Můžeme pracovat v rozmezí od 6:00 do 18:00 hodin, přičemž určená pracovní doba je stanovena od 8:00 do nejméně 14:00 hodin, v pátek do 12:00 hodin a úřední dny pondělí od 8:00 do 17:00, středa pak od 8:00 do 15:00 - tyto dny se střídají. Teď se ale zaměstnavatel rozhodl, že od měsíce května se každému bude z odpracované doby odečítat denně 5 minut ráno a pět minut odpoledne - prý na cestu na pracoviště, úklid nádobí před odchodem atd. Což znamená 10 minut denně, 5 dnů v týdnu a ve výsledku tedy budeme muset být na pracovišti týdně o 50 minut déle. Pokud budeme brát ideální měsíc, tak za 20 pracovních dnů by to bylo 10 minut x 20 dnů, za měsíc se dostaneme na čas 3 hodiny + 10 minut navíc zdarma a bez nároku na vyčerpání této doby. Má na toto právo? Vzhledem k tomu, že máme úvazek 40 hodin týdně /+2,5 hodiny přestávka, celkem tedy 42,5 hodin týdně/se domníváme, že by tímto nařízením porušil zákoník práce, protože náš týdenní úvazek by potom byl 40 hodin + 50 minut. Pružná pracovní doba nám byla prezentována jako možnost ideálně skloubit rodinu a práci. V tomto případě je to ale naprosto naopak. Většina z nás jsme matky a často počítáme minuty tak, abychom stíhaly vyzvedávání dětí z různých zařízení. Tento stav, že bychom musely být každý týden na pracovišti o 50 minut déle, je pro nás některé opravdu neřešitelný. Problém s evidencí docházky není, protože zařízení na elektronickou evidenci docházky je jak ve vestibulu budovy, tak na každé etáži. Stačilo by prostě nařídit, aby se každý pracovník při příchodu zapsal až na své etáži, tím by se zkrátila doba od příchodu do budovy jako takové.
ODPOVĚĎ:
Rozvržení pracovní doby a způsob jeho uplatnění leží zcela v dispozici zaměstnavatele. Zaměstnavatel může zavést vnitřním předpisem pružné rozvržení pracovní doby (tak, jak plyne z popisovaného případu).
Zaměstnanec má povinnost být v pracovní dobu na pracovišti a vykonávat práci, popř. být připraven k výkonu práce na pokyn zaměstnavatele. Pracovištěm není možno rozumět místo výkonu práce, ale blíže určené místo, na kterém zaměstnanec přímo práci vykonává (má-li úředník v úřední den a úřední hodiny pracovat např. v přímém kontaktu s lidmi, bude pracoviště rozuměna kancelář, ve které má být k dispozici apod.). Běžně lze pracovištěm rozumět prostor, na kterém je zaměstnanec povinen podrobovat se pokynům zaměstnavatele).
Zaměstnavatel je povinen evidovat zaměstnancovu pracovní dobu. Zaměstnanec se na plnění povinnosti zaměstnavatele může spolupodílet, např. vyplňováním výkazů práce apod..
Evidenční systémy, které zaměstnavatelé používají, fakticky slouží k evidování přítomnosti, popř. nepřítomnosti zaměstnance v práci. Nelze je ztotožňovat s evidencí pracovní doby.
Postup evidence pracovní doby, resp. evidence přítomnosti zaměstnance v práci, způsobem, kdy by zaměstnavatel z evidované přítomnosti zaměstnance v práci odečítal pravidelně byť jen pět minut s odkazem na úklid pracoviště apod., a tím dovozoval fakticky odpracovanou dobu, neodpovídá právnímu řádu České republiky.
Vzhledem k tomu, že neznáme veškeré okolnosti případu, a vzhledem k možnosti individuálního posouzení situace (nejen za účelem kvalitního a úplného zodpovězení, ale taktéž možnosti Vám odpověď důsledně vysvětlit) Vám doporučujeme obrátit se na odborovou organizaci, jež ve Vašem podniku působí, resp., které jste členem, a která Vám následně poskytne bezplatnou právní pomoc a úplné vysvětlení situace, popř. bude nápomocna při sjednání nápravy.
