Velcí zaměstnavatelé už dlouho volají po snadnějším a rychlejším nabírání pracovníků z Ukrajiny. Vláda se jim snaží vyjít vstříc a vyjednává s nimi o navýšení ročních kvót v rámci Režimu Ukrajina až na 40 tisíc lidí ročně. Současný systém nicméně nezvládá dostatečně rychle vyřizovat ani výrazně menší počet žadatelů.

Přidělování pracovních karet před Režimem Ukrajina, který začal fungovat v roce 2016, bylo neuvěřitelně zdlouhavé a firmy i Ukrajinci si stěžovali na všudypřítomnou korupci.

"Oproti dřívějšku tu posun rozhodně je. Dříve to bylo standardní cestou bez využití Režimu Ukrajina velmi náročné, běžná čekací doba na pracovníka byla rok nebo i rok a půl," říká v rozhovoru pro HN Michaela Machariková z agentury Top People, která pro české firmy na Ukrajině zaměstnance shání. Zaměřuje se primárně na služby pro střední a velké společnosti, kterým jen za poslední dva roky pomohla sehnat okolo čtyř tisíc zaměstnanců. "Že je to dnes jednodušší, neznamená, že je vše růžové. Stále se jedná i na straně firmy o administrativně náročný proces. Ten se nyní jen zkrátil na pět až šest měsíců," dodává.

I kdyby se nakonec podařilo najímat čtyřicet tisíc lidí z Ukrajiny za rok, nehrozí podle ní žádná masivní migrace, které se někteří lidé obávají. Ukrajinci podle Macharikové nechtějí do Česka přesídlit, ale jen tu pracovat. "Nechtějí dlouhodobě v Česku zůstávat, jsou to velcí nacionalisté a u nás budou stále jen cizinci," tvrdí znalkyně prostředí.

"Můžeme se bavit o jednotkách procent těch, kteří se k nám chtějí přesídlit. Ostatní si chtějí jen vydělat a vrátit se domů," říká Machariková. Mnohdy nechávají doma ženy a děti, muži v zahraničí vydělávají. "Za rodinami se chtějí čas od času vrátit. Toto je obrovský rozdíl oproti Asijcům," míní expertka.

"To Češi ani tuzemské firmy nechápou. Ukrajinci jsou zvyklí jezdit každé dva měsíce zpátky. Chtějí dřít, chtějí pracovat i 20 hodin denně. A pak se vrátit za ženou a dítětem. Máme i klienty, kteří jim chtějí dát byty, ať si s sebou vezmou rodinu, ale to jim většinou říkám, že nemá ani smysl nabízet," dodává.

Právě touha po výdělku a s tím spojená pragmatičnost Ukrajinců však pro české firmy představuje asi největší problém. Pracovníka u firmy, která za vyřízení jeho zaměstnanecké karty většinou zaplatila desítky tisíc korun, nic neváže. A velká část z nich tak ještě během zkušební doby přejde k jinému zaměstnavateli za vyšší nabídkou.

"Různé personální agentury nemají lidi, a parazitují tak na ostatních. Ukrajinci nás využijí, nechají se přes nás dopravit do Česka, slíbí všechno možné a po měsíci na zaměstnaneckou kartu, kterou mají, odejdou. Jakmile ji dostanete, změnit zaměstnavatele je jednoduché, trvá to měsíc. Ale jak říkám, není to fér. Je s tím neskutečná administrativa, zabere to čas a stojí to hodně peněz," sděluje reálné zkušenosti Machariková.

Ta proto spolu se třemi desítkami firem dala dohromady petici, ve které žádá, aby bylo ze zákona možné, aby byl nový pracovník po nějakou dobu pracovně uvázán v té firmě, která ho do Česka pomohla dostat a nesla náklady. "Navrhujeme minimálně jeden rok nebo délku pracovního poměru v pracovní smlouvě, díky které se do Česka Ukrajinec dostal. Firmám by se jejich snaha měla vyplatit, jinak to nedává smysl," říká.

Zdroj: www.ihned.cz 

-lhe-