Mladé rodiny ke skloubení práce s péčí o děti využívají také dětské skupiny. U nich dojde ke změnám ve financování i fungování. Provozovatelé skupin čekají na to, kolik jim bude stát měsíčně posílat na jedno místo, a obávají se návrhu, že by nově mohli zaměstnávat jen zdravotníky. “Jak teď sleduji diskusi o druhé vlně pandemie a vidím, jaký máme nedostatek zdravotnického personálu ve zdravotnictví, je tohle přesně oblast, ve které ještě vidím prostor pro změnu,” říká k tomu ministryně.

HN: Mluvila jste o tom, že chcete motivovat firmy k tomu, aby zřizovaly sdílená pracovní místa, což je novinka, která bude platit od ledna příštího roku. Jak ta motivace bude vypadat?

Firmy budou moci získat na jedno sdílené pracovní místo až 14 600 korun po dobu šesti měsíců. Chtěli bychom jít cestou dotace z evropských fondů, a to takovými částkami, aby to pro firmy nebylo výdělečné, ale zároveň aby na tom netratily. Mně se formát sdíleného pracovního místa strašně líbí, protože si myslím, že řeší několik problémů. Mohou to být dvě matky malých dětí, které se chtějí postupně vracet do pracovního života. Ale u nás je systém nukleární – buď nepracujete vůbec, nebo na sto procent. A je to velmi těžké.

Nebo může jít o částečné řešení stárnutí populace. U nás máme celou řadu lidí, kteří mají nárok na důchod, nemohou třeba ze zdravotních důvodů pracovat na sto procent, ale chtějí být stále aktivní. Jednu pracovní pozici mohou sdílet i tři lidé, třeba osoby se zdravotním postižením. Možností a kombinací je tam bezpočet. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi. Jsme připraveni to podle toho různě uzpůsobovat. Cílem je, aby větší flexibilita v práci začala být realitou.

HN: Podíl flexibilních úvazků je v Česku v mezinárodním srovnání nízký. Máte odhad, jak by s tímto číslem mohla zahýbat sdílená pracovní místa?

Nějakou představu máme, ale bylo by neseriózní tvrdit, že to je jistota a že to máme podrobně zmapováno. U nás je sice nízký počet zaměstnaneckých částečných úvazků, ale je potřeba říct, že Česká republika má ještě institut dohod – DPP a DPČ. Ten je v podstatě nezmapovaný. U nepojistných dohod to podle mě může jít do statisíců. V rámci balíčku zaměstnanosti bychom chtěli zavést povinnost evidovat veškeré dohody, abychom vůbec tušili, co se nám na trhu práce děje. Pojištěných dohod máme přes dvě stě tisíc.

Zaměstnanecké částečné úvazky jsou nízké. Mají všechny výhody zaměstnaneckého poměru. Ale jsou drahé, jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Klíčem podle mě je jít cestou evidence nepojištěných dohod. Dostaneme komplexnější obrázek a budeme mít statistiky, do jaké míry je využívají rodiče s malými dětmi. Sdílené pracovní místo má být vykročením správným směrem. Ale myslím, že další krok musí být snížení zdanění práce, aby to bylo pro zaměstnance i zaměstnavatele výhodné.

HN: Skloubit práci a rodinu mají lidem pomoct dětské skupiny, které teď čekají změny. V navrhované novele ale není napsáno, jak vysoká bude měsíční dotace státu na jedno místo v jeslích. Jakou částku prosazujete?

Po šesti letech fungování dětských skupin bude končit evropské financování, nebo alespoň v této podobě. Potřebujeme proto zajistit stabilní financování ze státního rozpočtu. Protože bychom jesle chtěli i nadále financovat z evropských peněz, ale jinak, přišli jsme s celou řadou inovací. Chceme zajistit, aby už to nebylo projektové financování, o které se neustále žádá a soutěží. Když budou jesle plnit podmínky, automaticky jim vznikne nárok na státní podporu. Udělám maximum pro to, abychom jesle mohli i nadále financovat z evropských peněz, ale už to zřizovatel nepocítí. Bude to otázka přesunu peněz mezi rozpočtovými kapitolami.

HN: Klíčová otázka je, jak vysoká státní dotace bude.

Bude se odvíjet podle toho, v jaké podobě bude schválen zákon. Myslím si, že je špatně, když se v zákoně stanovují konkrétní částky. Chtěli bychom, aby financování bylo dáno nařízením vlády, které je mnohem flexibilnější. Projednávání potom netrvá rok jako ve sněmovně. A částka se může každý rok valorizovat.

V tuto chvíli chceme nechat zákon proběhnout. Už nás velmi tlačí čas. Pak se pravděpodobně na jaře příštího roku bude projednávat nařízení vlády. Ta má stanovit strop pro státní podporu a pro to, kolik mohou maximálně platit rodiče. V tuto chvíli se u státního příspěvku bavíme o částkách 7,5 až 10 tisíc korun. Ale bude to na rozhodnutí vlády. (Mluvčí ministerstva financí Jakub Vintrlík tvrdí, že se už v červenci vláda dohodla na nižší uvedené variantě, pozn. red.). Co se týká příspěvku ze strany rodičů, myslím si, že klíčový prvek u předškolní péče je dostupnost.

U dětských skupin jsme si mysleli, že jich bude vznikat mnohem více a bude v nich umístěno mnohem více dětí. To se nestalo. Myslíme si, že je to kvůli tomu, že jsou dětské skupiny pro většinu rodičů velmi drahé. Chtěla bych, aby příspěvek rodičů byl maximálně třetina minimální mzdy. Nejlépe ještě mnohem méně. Když si děláme dotazníková šetření, ideální by bylo, kdyby se platilo tolik co v mateřské škole.

HN: V případě státní dotace se původně mluvilo o pěti až šesti tisících a ministerstvo financí říkalo, že pět tisíc je dostačujících. Tak co se změnilo?

Nezlobte se na mě, ale to jsou diskuse. Mezitím se posouváme. Potřebujeme nejdřív vědět, jak vypadá zákon. Potřebujeme na něm shodu. Pak se pojďme bavit o částkách. Musí to být pro dětské skupiny, nově jesle, ufinancovatelné. To dá rozum. Nemůžeme jim dávat to samé co mateřským školám. V mateřských školách jsou děti starší tří let. Potřebují méně péče. Pokud budou v jeslích nově děti od půl roku do tří let, je logické, že potřebujete více personálu. To je pak automaticky dražší, a tím pádem musí být příspěvek státu vyšší.

Česká republika je na tom v ukazatelích zaměstnanosti matek s malými dětmi skoro nejhůř v Evropě. Investice do předškolní péče, zejména o nejmenší děti, jsou nejlepšími investicemi do budoucnosti. Mladé ženy nepřicházejí o kvalifikaci a zvyšuje se i porodnost.

HN: Evropské financování, jak je nyní nastavené, končí v polovině roku 2022. Provozovatelé by už asi potřebovali vědět, s jak vysokou dotací mohou počítat.

Samozřejmě že by to potřebovali vědět. Ale máme tu dvě vlny koronakrize. S tím nikdo nepočítal. Myslím, že na jaře i teď jsme měli trochu jiné starosti. Zpoždění prostě objektivně nastalo. Kdybychom první a druhou vlnu neměli, jsme úplně někde jinde. Logicky. Musíme ještě pár týdnů vydržet.

HN: Někteří ekonomové i sami provozovatelé varují, že když se příspěvek od rodičů zastropuje a spolu se státní dotací nebude dětským skupinám stačit, část z nich zanikne nebo se promění ve zcela soukromé zařízení s vysokými poplatky. A tím nedojdeme k té dostupnosti, o které mluvíte. Nebojíte se toho?

Nezlobte se na mě, ale celá ta rovnice je postavená z pohledu pražské střední třídy. Jestliže argumentujeme tím, že pokud rodiče nebudou moct platit 10 tisíc měsíčně, protože jim to zastropujeme, tak to dětským skupinám nebude vycházet, pak je to celé špatně. Model musí být postavený tak, aby jesle byly dostupné pro všechny rodiny. Pokud budou rodiče platit 10 tisíc, budou jesle stále věcí luxusu pro vyšší střední třídu ve velkých městech. To není smyslem toho celého drahého systému. Jeho smyslem je, aby rodiny s dětmi, které chtějí pracovat, mohly fungovat. Naše úvaha je, že příspěvek od státu musí být tak vysoký, aby se to dalo provozovat. Nikdo kromě ministerstva práce a sociálních věcí nedisponuje tak důkladnými propočty. Máme šestiletou zkušenost s fungováním dětských skupin, vidíme do střev a jejich vnitřního financování. Na základě toho jsme navrhli zákon. Debata o příspěvku bude velmi důležitá. Ale nikdo nechce likvidovat dětské skupiny. Nikdo. Naopak, chceme je překlopit do systému, který bude dlouhodobě udržitelný a stabilizovaný.

Druhý problém je, že dětské skupiny dostávaly velký příspěvek od státu i od rodičů, a přesto tam většina zaměstnanců pracovala za velmi malé peníze. Pro stát to bylo drahé, pro rodiče to bylo drahé a lidé, kteří tam pracovali, dostávali 15 či 16 tisíc. Jak je to možné? Kam ty peníze šly? Tomu chceme zákonem zabránit.

HN: Poměrně narychlo a nečekaně došlo ke zúžení kvalifikace lidí, kteří o děti v jeslích mají pečovat. Nově by mělo jít pouze o lidi se zdravotnickým vzděláním. Provozovatelé se ale velmi obávají, že je neseženou. Proč k té změně došlo?

Byl to požadavek hnutí ANO a KSČM. Byla to podmínka podpory zákona, proto jsme na kompromis přistoupili. (Komunistická poslankyně Hana Aulická Jírovcová tvrzení odmítá. Obě strany podle ní žádaly, aby měl zdravotnické vzdělání na každé směně jeden z pracovníků. Podle poslankyně by stačil kurz, pozn. red.) Nicméně jak teď sleduji diskusi o druhé vlně pandemie a vidím, jaký máme nedostatek zdravotnického personálu ve zdravotnictví, je tohle přesně oblast, ve které ještě vidím prostor pro změnu. Myslím si, že by zdravotníci měli být zejména ve zdravotnictví, nikoli v jeslích. Uvidíme, jak se bude vyvíjet debata ve sněmovně.

HN: Vy byste tedy byla pro to, aby se do zákona vrátila i možnost mít v dětských skupinách chůvy a pedagogické či sociální pracovníky?

Pojďme o tom diskutovat, myslím, že nám druhá vlna otevřela oči.

HN: Česko by mělo upravit své zákony tak, aby byly v souladu s evropskou směrnicí o slaďování soukromého a pracovního života. Pracujete na změnách v této oblasti?

Interně na nich pracujeme, ale říkám otevřeně, že v tuto chvíli máme kvůli koronaviru zpoždění. Doděláváme řadu náročných zákonů. Mimo jiné přídavky na dítě, důchodovou reformu a novelu zákona o sociálních službách. Druhá vlna to ještě více zpozdila. Pracujeme na tom. Otázka je, jestli to vláda a sněmovna ještě stihnou schválit. Případně to bude poctivě nachystané pro další vládu.

Zdroj: www.ihned.cz 

-lhe-