Bez ohledu na to, jakým směrem se bude vyvíjet současná důchodová reforma, a jak bude vypadat v následujících letech, je zřejmé, že se věk odchodu do důchodu bude i nadále zvyšovat. Populace stárne, dožívá se vyššího věku, což znamená, že podíl důchodců bude neustále stoupat. Prodlužování délky života a nižší počet nově narozených dětí povede ke zvyšování podílu osob starších 65 let v populaci. V roce 2060 by jejich podíl mohl být 34 % ze všech obyvatel ČR, v absolutním vyjádření 3,2 mil. seniorů. Pro srovnání, dnes je v ČR 2,3 mil. lidí v důchodu. Současný průměrný věk starobních důchodců je u žen 67 let a mužů zhruba 69 let.

Jaroslava Rezlerová, ředitelka personální agentury Manpower pro Českou a Slovenskou republiku, upozorňuje na problémy se zvyšujícím se počtem starších pracovníků. “Od roku 2000 se podíl padesátníků na celkové nezaměstnanosti zdvojnásobil a nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl zastavit. Posun odchodu do důchodu o dva roky znamená nárůst aktivních obyvatel asi o 250 tisíc,” říká Rezlerová.

Pokud nevznikne stejný počet nových pracovních míst, nezaměstnanost se podle ní několikanásobně zvýší. “Tento nárůst se přitom neprojeví jen ve skupině lidí nad 50 let, ale výrazně také u absolventů,” varuje Rezlerová.

Se startem penzijní reformy připouští nárůst nezaměstnanosti i ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle odhadů bude v roce 2020 bez práce zhruba 130 tisíc lidí ve věku 65 let a míra nezaměstnanosti v této věkové skupině dosáhne šesti procent.

Důchodový systém dnes

Stávající důchodový systém je založen na principu průběžného financování, kdy je pojistné placené vydělávajícími použito na výplatu důchodů. Vzhledem k tomu, že dochází k prodlužování průměrné doby pobírání důchodu a snižování počtu ekonomicky aktivních obyvatel, budou růst i náklady na financování jednoho důchodce. V roce 2050 by podle odhadů mohlo být ve skupině 65 a více let přes jednu třetinu celkového obyvatelstva. Ty by mělo uživit něco málo přes 45 % ekonomicky aktivních obyvatel.

Věková hranice pro odchod do důchodu se zvyšuje postupně podle zákonem stanoveného koeficientu. U pojištěnců narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tak, že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.

Na rozdíl od předchozího principu, kdy ženy odcházely do starobního důchodu dříve než muži a v závislosti na počtu vychovaných dětí, se počínaje rokem 2044 věk odchodu do starobního důchodu sjednotí. Do té doby se bude podle stanoveného harmonogramu postupně přibližovat.

V řadě profesí nepůjde do penze pracovat naplno

Pracovat na plný výkon do 65 let půjde v některých profesích jen velmi těžko. “S důchodovou reformou chceme vést diskusi o zaměstnaneckém připojištění, aby určité kategorie pracovníků v těžkém provozu mohly díky privátnímu pojištění odejít do důchodu předčasně,” říká náměstek ministra práce pro zaměstnanost Karel Machotka.

Potíž vykonávat svou profesi až do vysokého věku budou mít nejen lidé, kteří se živí těžkou fyzickou prací. “Pro starší pracovníky jsou vyčerpávající také profese, které jsou kombinací duševní a zdánlivě méně fyzicky náročné práce. To platí třeba pro řidiče, zdravotní sestry, lékaře nebo učitele,” upozorňuje Petr Novotný z Ústavu pedagogických věd brněnské filosofické fakulty. Ústav se proto podílí na projektu, který umožní měřit pracovní schopnost člověka s ohledem na věk. “Jde o dotazník, který pracuje s celou řadou položek, jako je posouzení vlastní schopnosti vykonávat zadané pracovní úkoly, zdravotní stav, duševní schopnosti, motivaci či výhled do budoucnosti,” popisuje Novotný. Nový projekt cílí na skupinu lidí ve věku 50+ a v praxi umožní nasměrovat věkově starší pracovníky na pracovní pozice, které jim budou vyhovovat nejlépe.

Na pracovištích se budou potkávat tři generace

S pozdějším odchodem do penze se bude muset změnit i postoj k plánování vlastní pracovní budoucnosti, celoživotnímu vzdělávání a zdraví. “I po padesátce bude třeba přemýšlet o další profesní dráze, nebát se riskovat a zvládat obavu z možné nezaměstnanosti. Na to jsme až dosud nebyli zvyklí,” říká Bohumíra Lazarová z Ústavu pedagogický věd brněnské filosofické fakulty.

Nový rozměr dostane i spolupráce na pracovištích. “Častěji než dříve se začnou ve firmách potkávat tři generace lidí, které se musí naučit spolu komunikovat a spolupracovat. S přibývajícím věkem se lidé musí naučit i lépe využívat svých výhod, jako jsou zkušenost, nadhled a odstup, díky kterým se člověk nevrhá do neřešitelných pracovních úkolů a neplýtvá energií v situacích, které již mnohokrát řešil,” uvádí Lazarová.

Jaké jsou dopady změn v důchodovém systému

Důchodová reforma se prozatím diskutuje jen v rovině parametrů (věk odchodu do důchodu, počet pilířů, výše náhrad aj.). Opomíjí se ale diskuse nad dopady vyvolaných změn na jednotlivé sociální skupiny a zejména dopady na zaměstnance. Řešení tohoto problému by se mělo odehrát na pracovním trhu. Nestane-li se tak, přenese se řešení do jiné soustavy, především do zdravotního systému. To je dnes poměrně běžné v případech, kdy pracovníci, kteří mají problémy dostát nárokům v závěru své pracovní kariéry, řeší problém únikem do dlouhodobé nemoci a poté odchodem do předčasného důchodu. Taková praxe má hned dva celospolečenské náklady, nadměrně zatěžuje zdravotní systém a tím zkresluje jeho faktickou nákladovost a zároveň předčasně zatěžuje důchodový systém, čímž rovněž generuje „neproduktivní společenské náklady“. Důchodová reforma tyto tendence ještě zesílí.

Z celospolečenského hlediska je tedy žádoucí vytvořit takové pracovní podmínky, aby co největší počet zaměstnanců mohl vykonávat své povolání plnohodnotně až do skutečného nároku na starobní důchod. Tuto ambici mohou nejlépe naplnit zaměstnavatelé tím, že včas připraví ve svých firmách takové změny pracovních podmínek, které umožní cílové skupině plnohodnotné pracovní zapojení až do odchodu do starobního důchodu. Tato řešení však budou mít velké finanční náklady na straně zaměstnavatelů. Je žádoucí, aby se na jejich sanaci dohodli oba sociální partneři. Tím bude zajištěna rovnováha mezi ekonomickým a sociálním přístupem k řešení. To je také důvod, proč bylo řešení přeneseno na platformu sociálního dialogu.

Evropský rámec zaměstnávání starších pracovníků

Problematika zaměstnávání osob nad 55 let je jednou z priorit Evropské unie. Potřeba zvýšení počtu zaměstnaných ve věkové kategorii 55–65 let byla zakotvena již v Lisabonské strategii na roky 2000–2010. Většina zemí EU také zavedla speciální postupy pro podporu zaměstnanosti osob starších pětapadesáti let a diskriminace na základě věku je zakázána Direktivou EU a národní legislativou. V řadě států jsou pracovní místa pro zaměstnance nad 55 let dotována a podporována (dotace pro zaměstnavatele, slevy na daních a odvodech, nařízené kvóty pro počet zaměstnanců nad 55 let). Propouštění zaměstnanců nad 55 let je sankcionováno vyššími odstupnými a odvody do speciálních fondů. Přitom stále vzrůstají náklady státu na vyplácení předčasných důchodů a ztráta příjmu státu z odvodů z mezd je stále vyšší.

-lhe-