“Děti se naučí řešit každodenní situace, kdy je zapotřebí něco uřezat, sešroubovat, přilepit. Navíc je to povede k rozvoji konstrukčního myšlení a představivosti,” říká Jiří Dostál z Katedry technické a informační výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem studie, která ústavu pro vzdělávání zavedení techniky do škol navrhuje.

Vyměnit žárovku nebo přimontovat poličku by se měly děti učit už na prvním stupni. Teď to často neumí, a pokud je to nenaučí někdo z rodiny nebo přátel, ve škole nemají možnost tuto dovednost pochytit. Na druhém stupni pak Dostál navrhuje výuku ukotvit jako povinnou, minimálně jednu hodinu týdně.

Technické vzdělávání bylo povinné do roku 2005. Postaru se mu říkalo dílny, protože rozvíjelo především manuální činnosti. Od té doby z osnov zmizelo a je nepovinné. Výuka se soustředila spíš na schopnost obstát v digitálním věku.

“Název ‘povinné dílny’ budí emoce. Do určité míry v sobě ale plánovaný předmět kombinuje dílny spojené s novými technologiemi,” vysvětluje předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček, který je zároveň místopředseda vládní rady pro výzkum. Rada dává dohromady inovační strategii, která má Česko do roku 2030 posunout mezi evropské velmoci v inovacích.

Školství je jednou z důležitých součástí strategie. Havlíček uvádí, že zatímco v někdejších dílnách děti stloukaly například budky pro ptáky, v novém předmětu technika nezůstane jen u toho. Žáci si třeba sestaví kryt na mobil pomocí 3D tiskárny.

Zatímco Havlíček zdůrazňuje, že by měl předmět být povinný, ministerstvo školství to za nutné nepovažuje. Ředitelé by si měli sami vybrat, jestli zařadí výuku techniky, finanční gramotnosti nebo kariérní poradenství.

“S tím nesouhlasíme, poradenství by měl řešit třídní učitel a finanční gramotnost se dá učit v rámci aplikované matematiky, není na to potřeba samostatný předmět,” říká Havlíček.

Řada ředitelů má ale jiný názor. “Není možné zavádět nový předmět vždy, když zjistíme nedostatky v nějaké oblasti. Technika je oborem, kde se promítají poznatky z různých vědních disciplín, základní školy se jí věnují většinou ve fyzice,” říká Jiří Trunda, ředitel pražské ZŠ Vratislavova.

Už teď mohou školy předmět technika zařadit, pokud na to mají podmínky, upozorňuje navíc Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ Lázně Bělohrad. “Nemělo by to však být povinné. Pokud stát chápe jako důležitou výuku techniky, má vytvořit podmínky a pobídky, aby se pro to školy rozhodly samy,” říká.

Najdou se ale školy, které by povinnou výuku techniky přivítaly. “Na naší škole probíhá řadu let výuka pracovních činností. Mimo jiné i ve školní dílně, na pozemku a v kuchyňce. Hodinu navíc pro předmět technika vítám, protože teď řeším, do jakých předmětů zařadit třeba práci s robotickými stavebnicemi,” říká Miriam Piskačová, ředitelka Základní školy T. G. Masaryka v Poděbradech.

Jak je příprava nových učebních plánů daleko a co se konkrétně má v předmětu technika učit, zatím Národní ústav pro vzdělávání ani ministerstvo školství neříkají. “Je to jedno z témat, která během února otevřu na jednání s hejtmany,” uvedl ministr školství Robert Plaga (ANO).

Důležitost technickému vzdělávání dodává i to, že je součástí zmíněné inovační strategie. Aby se Česko zbavilo závislosti na podnicích, které stojí na práci méně kvalifikovaných dělníků, potřebuje samo přicházet s novými nápady a technologiemi. Podobně se rozhodly země jako Finsko nebo Švédsko a během 15 let dohonily světové lídry v inovacích.

Zdroj: www.ihned.cz 

-lhe-