Po té, co v dubnu 2013 zákon č. 373/2011Sb nabyl účinnosti, se mezi firmami rozpoutala diskuse nad rozsahem PLS. Zaměstnavatelé namítali, že platná legislativa není opřena o adekvátní zhodnocení věcných důvodů pro zvláštní odbornou péči na pracovištích zaměstnavatele a předepisuje ji v nadbytečném rozsahu.

Následně se začalo diskutovat nad rozsahem a organizací pracovnělékařských prohlídek, jejichž četnost představuje u velkých firem značnou administrativní zátěž a nárůst celkových nákladů na zajištění pracovnělékařské péče, protože náklady na veškeré PLS nese zaměstnavatel. Právní úprava nezohledňuje velikost zaměstnavatele, ani případy, kdy má zaměstnavatel provozovny umístěny na více místech ČR. Zaznívají proto požadavky na revizi rozsahu pracovnělékařských prohlídek z hlediska efektivnosti nákladů při respektování zvýšených požadavků na zdravotní péči u zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů.

Problémy byly avizovány i od samotných poskytovatelů pracovnělékařských služeb, z hlediska tzv. „od stolu” stanovených časových úseků pro výkon jednotlivých činností a omezené kapacity poskytovatelů v oboru pracovního lékařství, kteří mohou poskytovat pracovnělékařské služby u zaměstnavatelů, pokud jde o práce mimo kategorii první z hlediska rizikovosti.

Řešení problémů s novou právní úpravou

Zabezpečení výkonu zdraví neohrožující práce je společným cílem sociálních partnerů. Jednou z důležitých rolí odborů je sledování zaměstnavatelů, jak plní své povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stanovené právními předpisy, zda zaměstnanci vykonávají práce, které neohrožují jejich zdraví, odpovídají jejich zdravotnímu stavu, zda jsou vysíláni na preventivní prohlídky, zda jsou jim poskytovány zaměstnavatelem patřičné informace apod. Zaměstnavatelům ukládá právní úprava tyto povinnosti plnit a nesou odpovědnost za následky jejich nedodržování a porušení. Pro naplňování společného cíle sociálních partnerů je nezbytné, aby zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelé znali jak pravidla stanovená právní úpravou, tak se snažili řešit bariéry její aplikovatelnosti, které jsou rizikem zabezpečení ochrany zdraví zaměstnance. Proto Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) a Asociace samostatných odborů (ASO) společnými silami připravili projekt s názvem “Spolupráce zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti aplikace nové právní úpravy pracovnělékařských služeb” (PLS), jehož cílem je předložit vládě návrh, jak by se měla na základě poznatků z praxe změnit právní úprava těchto služeb.

Jak to vidí firmy?

V rámci projektu PLS se kromě samostatných a společných workshopů předkladatele a partnera, na kterých došlo k identifikaci problémů nové právní úpravy, organizují také kulaté stoly v regionech, na nichž se získané návrhy ověřují z pohledu praxe.

Na jednom z těchto kulatých stolů, který se konal na konci března v Brně, řešili personalisté nesoulad mezi zákoníkem práce a zákonem 373/ 2011 Sb., o specifických zdravotních službách, lhůty týkající se posudků, výpisy ze zdravotní dokumentace, kategorizaci prací, časový rozsah prohlídek, výstupní prohlídky, preventivní prohlídky a jejich periodicitu či nedostatek kompetentních lékařů.

Personalisté souhlasili s navrhovanými úpravami – sladění zákoníku práce a zákona č. 373/ 2011 Sb., zkrácení lhůty na vydání posudku na nezbytně nutnou dobu, lhůta pro odvolání proti posudku by mohla být po dohodě stran zkrácena, sjednocení kategorizace prací celostátně, zrušení pevné délky prohlídky, vzhledem k irelevantnosti a právní nevyužitelnosti výstupní prohlídky buď její zavedení jako povinné nebo zrušení, sjednocení a sepsání periodicity různých povinných prohlídek v jednom právním předpisu.

Zástupci zaměstnavatelů se shodli, že stávající úprava je značnou administrativní a finanční zátěží pro podniky a její finanční dopad je citelný zejména u menších podniků. Poukazovali například na to, že lékař vykonávající pracovnělékařskou prohlídku a připravující posudek musí mít dostupné zdravotní záznamy prohlíženého, nicméně zákon neukládá lidem povinnost mít svého registrujícího lékaře či vůbec k lékaři docházet.

Zejména se personalisté pozastavovali nad výstupními prohlídkami, kdy zaměstnanec ukončuje pracovní poměr. Firma jej musí na prohlídku vyslat, nicméně nemůže jej donutit, aby na prohlídku přišel. Navíc závěry této prohlídky nejsou nadále využitelné – při nástupu do nového zaměstnání musí zaměstnanec opět na vstupní prohlídku. Personalisté tedy navrhovali buď zrušení této povinnosti, nebo úpravu předpisu tak, aby bylo povinností zaměstnance prohlídku absolvovat. Lékaři jsou pro povinné absolvování – může pomoci k posouzení vlivu pracovní zátěže na zdraví člověka.

Zatěžující je rovněž velké množství pracovních prohlídek, na které musí zaměstnavatel vysílat své zaměstnance, pokud mají práci ve ztížených podmínkách (výšky, noční práce, nadměrná zátěž apod.). Problematickou se jeví personalistům nejednotná periodicita prohlídek, která prakticky nenabízí možnost vyslat zaměstnance na jednu kumulativní prohlídku, kde by byl jeho zdravotní stav posouzen vůči všem rizikům jeho zaměstnání. Z tohoto důvodu vzniká značná administrativní zátěž, protože personalisté musí hlídat několik termínů absolvování prohlídek, často u většího počtu zaměstnanců. Také lékařské posudky bývají obecné a často zakazují lidem práci, kterou by zvládali, nebo jim ji umožňují s výhradou.

Personalisté se také zaobírali otázkou, jak upravit kontroly závodních lékařů na pracovišti. Doporučení právničky zní: „Pokud podnik uzavírá smlouvu na poskytování PLS s konkrétním lékařem/zdravotnickým zařízením, do smlouvy musí uvést vše, co od něj vyžaduje – domluvy termínů prohlídek zaměstnanců, termíny a periodicitu prohlídek pracoviště lékařem pro posouzení vhodnosti pracovního prostředí atd.“

Personalisté také upozorňovali, že pokud lékařské prohlídky a posudky provádí obvodní lékař (často z důvodu nedostatku lékařů specializovaných na PLS), je často neznalý v legislativě. A shodli se na nutnosti vzdělávání praktických lékařů v této oblasti, které je v současné době dobrovolné ve formě semináře o 150 vyučovacích hodinách.

Nezbývá tedy než doufat, že se i za přispění projektu SP ČR a ASO podaří přesvědčit vládu ke změně legislativy, která sice úpravu pracovnělékařských služeb zpřehlednila, ale zaměstnavatelům i samotným zaměstnancům připravila řadu problémů.

-lhe-