Pardubická chemička Synthesia rok co rok prodá nitrocelulózu, barevné pigmenty a další chemikálie za zhruba čtyři miliardy korun. Potřebuje k tomu přes patnáct set zaměstnanců. Necelou desetinu z nich tvoří cizinci. Bez zahraničních pracovníků by firma nebyla schopna rozsah výroby udržet, protože nemůže sehnat dostatek českých zaměstnanců. „Potřebovali bychom zaměstnat ještě více pracovníků ze zahraničí, abychom naplnili volná pracovní místa,“ říká Klára Pokorná, vedoucí personálního oddělení Synthesie.

V podobné situaci jsou v Česku stovky dalších firem. Mají dostatek zakázek, ale potřebovali by další zaměstnance, jenže na českém trhu práce je neseženou. V říjnu 2021 registrovaly úřady práce o 100 tisíc více volných pracovních míst, než kolik bylo uchazečů o zaměstnání.

Pokud firmy uvažují o angažování cizinců, nejčastěji se poohlížejí po pracovnících ze zemí Evropské unie a po občanech Ukrajiny, ukázal průzkum Svazu průmyslu ze září 2021 mezi více než stovkou členů Svazu. Při najímání obyvatel z mimounijních zemí ovšem podniky narážejí na dlouhé lhůty, obří byrokracii a zdlouhavé správní řízení. „Lhůty jsou dlouhé například z pohledu čekání na vízum. Z pohledu administrativy jde o velké množství požadovaných dokumentů, často se požadavky na dokumentaci mění. Rovněž při prodlužování zaměstnanecké karty, kterou cizinec potřebuje pro dlouhodobý pobyt v Česku, je lhůta pro podání žádosti velmi dlouhá,“ shrnuje své zkušenosti Klára Pokorná ze Synthesie

ZDLOUHAVÉ PAPÍROVÁNÍ A ČEKÁNÍ

Žádost o zaměstnaneckou kartu podává cizinec osobně na příslušném zastupitelském úřadě v zemi původu. Po kontrole všech povinných příloh a zaplacení poplatku, je žádost postoupena zpět do Česka. Na vyřízení žádosti o zaměstnaneckou kartu má ministerstvo vnitra 60 dnů v případě, že v žádosti nejsou chyby. Následně žádost ministerstvo postoupí zpět zastupitelskému úřadu, což trvá několik dnů. Pak si cizinec musí vyzvednout vízum, aby si mohl převzít povolení k dlouhodobému pobytu. Teprve s ním může cizinec vycestovat do Česka. I tato procedura zabere dalších několik dnů.

Ve finále se často stává, že ani po dvou měsících od podání žádosti, cizinec nemá potřebné vízum. Když pracovník přijede do Česka, nemůže pracovat, dokud na úřadě neposkytne své biometrické údaje. I to v některých případech trvá nepřiměřeně dlouho.

Firmy také nerozumí tomu, kdy v době digitalizace procesů, není možné potřebné dokumenty zaslat elektronicky. Žádost o zaměstnaneckou kartu i s dalšími dokumenty podává cizinec na papíře. Pokud žádost posílá poštou, musí k němu přidat kolky v hodnotě 5000 korun. Dopis dojde například na Ukrajinu na český zastupitelský úřad, odkud ale dokument putuje zpět do Česka ke schválení.

NÁVRHY NA ZMĚNU

Svaz průmyslu dlouhodobě usiluje o zjednodušení procesu přijímání zahraničních pracovníků ze třetích zemí. V minulosti se zasadil, aby cizinci dostávali za svou práci férovou mzdu, a nepůsobili tak jako nekalá konkurence vůči českým zaměstnancům. Nedávno si nechal zpracovat právní analýzu, jak by stát mohl firmám usnadnit život. Inspiraci by české úřady mohly najít v okolních státech.

Začít by vláda měla zkrácením lhůty pro vydání zaměstnanecké karty. „Zatímco v Česku musí cizinec čekat dva měsíce, v Polsku mohou firmy najímat občany vybraných zemí, včetně Ukrajiny, na krátkodobou práci do šesti měsíců i bez pracovního povolení. Stačí registrace u příslušného úřadu. Na ni má firma sedm dnů,“ vysvětluje Eva Martinicová, ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu. Na Slovensku je u nedostatkových profesí lhůta pro vydání povolení k práci a pobytu 30 dnů.

Zatím musí cizinci, kteří chtějí pracovat v Česku, podávat žádosti o zaměstnaneckou kartu na českém zastupitelském úřadě ve své domovské zemi. Svaz průmyslu navrhuje, aby v budoucnu mohli žádost podat i v Česku, například když sem přijedou na turistické vízum nebo krátkodobé maximálně devadesátidenní vízum za účelem zaměstnání.

Stát by měl zkrátit i takzvaný test trhu práce. V něm úřady práce zkoumají, jestli na volné pracovní místo opravdu firma nemůže sehnat českého občana. Dnes na to má od 10 do 30 dnů. Alternativou je sestavení seznamu nedostatkových profesí, u nichž by úřady test trhu práce neprováděly. Takové seznamy už používají na Slovensku.

NÁPLAST NA STÁRNUTÍ POPULACE

Do budoucna se Česko bez přílivu zahraničních pracovníků neobejde. Kvůli stárnutí obyvatelstva, každý rok ubývá práceschopných lidí. Demografické prognózy Českého statistického úřadu předpovídají, že bez příchodu cizinců bude v roce 2030 o 300 tisíc lidí v produktivním věku méně než v roce 2021. V roce 2040 tento úbytek naroste na více než 700 tisíc lidí.

„Je proto třeba co nejdříve zahájit a aktivně prosazovat celospolečenskou diskusi o nutnosti příchodu zahraničních pracovníků na český trh práce. Je nezbytné prosadit zjednodušení celého procesu zaměstnávání cizinců ze třetích zemí v ČR,“ říká Eva Martinicová ze Svazu průmyslu.

V Česku evidovaly úřady práce v roce 2020 necelých 650 tisíc zahraničních pracovníků. Od roku 2010 jejich počet stoupl téměř na dvojnásobek. Ze zemí EU v Česku pracuje přes 380 tisíc lidí. Občanů ze států mimo EU je v českých firmách necelých 260 tisíc. Mezi nimi vedou Ukrajinci, kterých je v Česku 160 tisíc.

V podnicích, které zaměstnávají zahraniční pracovníky, tvoří cizinci podle průzkumu Svazu průmyslu zpravidla do 10 procent z celkového počtu pracovníků. Nejčastěji potřebují zahraničními pracovníky obsadit nedostatkové profese v kategorii řemeslník nebo operátor strojů a zařízení. Z nich se mohou vypracovat i na vyšší a kvalifikovanější pozice. Záleží na jejich schopnostech, a jak se vypořádají s jazykovou bariérou.

TVRDÁ KONKURENCE

V souvislosti se stárnutím české populace bude muset stát zatraktivnit Česko jako pracovní destinaci nejen pro méně kvalifikované pracovníky, ale také pro experty. Zvláště pokud má česká ekonomika do budoucna sázet na firmy, které investují do výzkumu a vývoje, mají vlastní produkty a prodávají je pod vlastní značkou. Už nyní firmy, které chtějí v Česku zřídit vývojová centra, narážejí na fakt, že do nich nemohou sehnat dostatek odborníků.

Konkurence na středoevropském pracovním trhu přitom poroste. Se stejným problémem jako Česko se na svých trzích práce budou potýkat také Německo, Rakousko, Polsko či Slovensko. Nabízenými mzdami zatím německým nebo rakouským firmám české podniky konkurovat většinou nemohou. Pomoc proto potřebují od státu. Právě ten může zapracovat na tom, aby se Česko stalo vůči cizincům, kteří zde chtějí pracovat a platit daně, přívětivější a neodrazovalo je už na začátku složitým papírováním a nekonečnými úředními postupy.

Článek vyšel v časopise Spektrum 1Q/2022. Celé číslo čtěte zde.