Sociální dialog zahrnuje diskuse, konzultace, vyjednávání a společné akce uskutečňované sociálními partnery. Cílem sociálního dialogu je udržení sociálního smíru v rámci působností aktérů (tj. ve společnosti, v odvětví nebo ve firmě).

Základním typem sociálního dialogu v ČR je bipartita. Její počátky spadají do začátku 90. let minulého století, kdy v rámci převratných celospolečenských změn dochází k formování novodobých organizačních struktur na podnikové, odvětvové i národní úrovni a k rozvoji sociálního partnerství. Právo sdružovací požívá ústavní garance.

Již v roce 1990 byl přijat zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (zrušen novým občanským zákoníkem, který od 1. 1. 2014 přináší mj. novou úpravu práva sdružovacího), zajišťující odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů uplatnění evidenčního principu při jejich zakládání jakožto právnických osob. O rok později pak nabyl účinnosti zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, který přinesl moderní procesně právní úpravu nejvýznamnější (a také nejproduktivnější) formy bipartitního sociálního dialogu v odvětvích a na podnicích – kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv. Právní úpravu, jež ve své novelizované podobě přetrvala dodnes.

Bipartitní dialog na národní úrovni

Kolektivní vyjednávání a jeho systém

Kolektivní smlouvy