“Obecně s praxí některých soudních exekutorů nesouhlasíme, odsuzujeme ji, protože advokáti se pak neoprávněně obohacují na úkor dlužníků,” uvedla Štviertniová a dodala, že ministerstvo do konce roku vydá závaznou metodiku, která jasně popíše, které úkony si advokáti mohou účtovat. A pokud se exekutoři a advokáti nebudou podle metodiky řídit, bude dávat návrhy na kárná řízení.

Co je vlastně možné a přijatelné si podle advokátního tarifu na nákladech právního zastoupení za exekuce účtovat a co ne? HN například informovaly o tom, že advokátovi
Janu Ševčíkovi umožnila pětice exekutorů účtovat si náklady exekučního řízení, na které podle názoru některých expertů neměl nárok. Jaký na to máte názor?

Obecně s praxí některých soudních exekutorů nesouhlasíme, odsuzujeme ji, protože advokáti se pak neoprávněně obohacují na úkor dlužníků. Netýká se to ale všech exekutorů, je to jen pár výjimek. Alfa a omega celé věci je, jestli jsou ony náklady vynaložené účelně.

Co je tedy u exekučního řízení účelné a oprávněné?

Pokud to vezmeme popořadě, jak řízení běží, tak klient přijde za advokátem s rozhodnutím soudu, má přiznanou pohledávku vůči dlužníkovi, který ve lhůtě nezaplatil, a chce po něm sepsat exekuční návrh. První úkon je první porada s klientem a příprava a převzetí zastoupení a druhý je sepsání exekučního návrhu. To jsou dva účelné a nezpochybnitelné úkony. Můžeme se bavit o tom, jestli a kdy je účelná předexekuční výzva, která může sepsání exekučního návrhu předcházet. Z našeho pohledu účelná je, protože může zabránit exekuci, tvorbě dodatečných nákladů a zvýšení pohledávky. Problém je zejména v tom, že někteří exekutoři přiznávají advokátům odměnu v plné výši, přitom jim podle paragrafu 11 odstavce 2 písmene e) vyhlášky o advokátním tarifu náleží při výkonu rozhodnutí, kterým exekuce je, pouze polovina této sumy. Jde o jednoduchý úkon, který nevyžaduje složitou právní analýzu. Je to věc jasně daná soudním rozhodnutím a jen se dlužníkovi říká “je tady rozhodnutí, zaplať mi, dlužíš tolik a tolik”.

A pokud je už exekuce nařízená, předexekuční výzva nezabrala a dlužník dál neplatí?

Záleží, jaké způsoby provedení exekuce se zvolí. Návrh na předvolání povinného k prohlášení o majetku je pro nás jednoznačně neúčelný, to je věc, o které má rozhodovat sám exekutor. On má nejvíce informací o majetku dlužníka. Zákon takový návrh vůbec nepředpokládá a oprávněný by se ani prostřednictvím advokáta v té věci vůbec neměl angažovat. To považujeme za jednoznačně vykonstruovaný, neoprávněně účtovaný výkon.

A třetí diskutovaný úkon, tedy návrh na provedení mobiliární exekuce?

Umím si představit situaci, kdy to bude účelné. Povinný může být úplně nedohledatelný, věřitel bude mít nějaké informace o jeho pobytu, které exekutor může zjistit jen s velkými obtížemi. Takže to může být účelné, ale v jasně zdůvodněných případech, ne že to advokát bude účtovat plošně a automaticky.

A obecně v případě dlužníků pojišťoven, kdy jsou původní dluhy kolem 1500 korun a ti lidé jsou většinou ze střední třídy, vám to přijde logické?

Nechci to takhle zobecňovat. Je třeba vyhodnotit každý jednotlivý případ.A pokud by šlo o konkrétní případ člověka, který má jasnou adresu, kde se zdržuje, není chronický neplatič a exekuce je u něho prováděna srážkami z platu?Pak bych se samozřejmě klonila k tomu, že návrh na mobiliární exekuci není účelný.

Jaká je šance případných kárných žalob na exekutory, kteří advokátům umožňují účtovat takové neodůvodněné náklady?

Ministerstvo ji zatím z tohoto důvodu podávalo jednou a nebyla úspěšná. Týkalo se to exekutora Jana Peroutky z Chomutova. Nejvyšší správní soud exekutora žaloby zprostil s tím, že odkázal na rozdílné názory obecných soudů. Právní názor exekučních, tedy okresních soudů na tuto problematiku není u nás stále jednotný. Navíc pokud povinný námitku podá, exekutoři příkazy sami zruší, námitkám vyhoví a vydají příkaz k úhradě nákladů exekuce znovu už bez těchto nákladů. A když se lidé nebrání, náklady zaplatí, k soudu to často vůbec nejde a nikdo se o tom nedozví. Navíc jelikož se proti rozhodnutí exekučního soudu nelze odvolat, netvoří se žádná judikatura soudů vyššího stupně.

Každý soudce tak na to může mít jiný pohled, a proto jsme s tou žalobou neuspěli a od kárných žalob jsme zatím ustoupili.Přesto připravujete vlastní stanovisko. V něm se chystáte říci, co považujete za správné, jaké náklady lze účtovat?

Ano, připravujeme metodiku. Vidíme to jako jediné řešení vzniklé situace, která je nyní tak trochu patová. Metodiku bychom chtěli udělat tak, aby obsahovala takzvaný bílý, šedý a černý seznam. Tedy výčet úkonů, které by byly účelné, například předexekuční výzva, pak ty, které mohou být účelné, ale jen za určitých podmínek, to je právě případ návrhu na mobiliární exekuci, a pak ty černé, neúčelné, tedy zejména návrh na předvolání dlužníka k prohlášení o majetku. Vysvětlíme v něm samozřejmě i důvody, které nás k tomu vedou.

Kdy metodika vznikne?

Určitě letos, ještě do konce roku. Budeme informovat exekutorskou komoru, advokáty. Tím jasně deklarujeme náš právní názor, podle kterého se budeme řídit v dohledové činnosti, ať už při vyřizování stížností, nebo při kontrolách.

Takže jim dáte najevo, že pokud se nebudou podle vaší metodiky řídit, budete dávat návrhy na kárná řízení?

Ano, poté budeme přijímat nějaká opatření. Podobné stanovisko už existuje na videozáznamy, které se pořizují při mobiliárních exekucích, takže analogicky chceme postupovat i u těchto neúčelných nákladů.

Máte odhady, kolika případů se neoprávněné navyšování nákladů týká?

Ty, na které jsem narazil, se pohybují mezi desítkami a stovkami tisíc. Žádná taková čísla nemáme.

Jsou i nějaké další diskutabilní výkony kromě zmíněných tří?

Je jich víc, ty se ale objevují zřídka. Například žádost o lustraci majetku dlužníka. Tři, kterými jsme se zabývali, jsou ale jednoznačně nejpalčivější.

Zdroj: www.ihned.cz