Dlouhodobě se diskutuje o zrušení konceptu superhrubé mzdy, z něhož se počítá daň z příjmů. Nyní MF navrhuje superhrubou mzdu, která zvyšovala základ pro daň, ze zákona odstranit a vrátit výpočet zpátky ke klasické hrubé mzdě a nahradit současnou 15% sazbu daně z příjmů (se 7% solidárním zvýšením) novými sazbami na úrovni 19 % a 23 % (byť druhá 23% sazba byla dle původního návrhu MF 24 %). „Změna konceptu výpočtu daně ze mzdy nic zásadního pro podmínky podnikatelského prostředí nepřináší,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR a podrobně vysvětlil okolnosti daňové změny v následujícím rozhovoru.

Co nového přináší daňová změna?

V balíčku daňových změn, který mimo jiné zavádí do českého daňového systému opatření z evropských směrnic, jsou i některé vládou avizované návrhy. Jedná se například o zrušení konceptu superhrubé mzdy pro výpočet daně z příjmu ze závislé činnosti a návazná změna sazeb zdanění příjmů fyzických osob. Tento daňový balíček je do začátku března ve vnějším připomínkovém řízení, Svaz průmyslu a dopravy ČR (Svaz) své připomínky k zákonům rovněž uplatní.

Dá se říct, že jde o nový přístup k výpočtu daně?

Superhrubá mzda nebyla jako pojem historicky úplným standardem a většinou se o mzdě široce mluví v rovině tzv. hrubé mzdy. Právě z hrubé mzdy je ve většině států běžně stanoven výpočet sazby daně z příjmů fyzických osob. Vrátili bychom se tak do historicky „standardnějšího systému“ zdanění, ale čistě přechodem ze superhrubé na hrubou mzdu se o nějakou pro praxi zásadní změnu nejedná, jde spíše o jiný způsob výpočtu. V řadě firem a v jejich účetních systémech je výpočet procesně nastaven tak, že může pracovat s oběma variantami. To nastavení je často plošné a výpočet automatický. Superhrubá mzda ale ukazuje, co je základním osobním nákladem firem za zaměstnance, jde tedy o věrnější ukázku toho, kolik stojí zaměstnání jednoho pracovníka. V porovnání s čistou mzdou tedy vidíme, že je poměrně značný rozdíl mezi tím, co za zaměstnance odvedeme a co na obdrží na svém účtu. To je pozitivní vlastnost systému superhrubé mzdy, kterou chápeme, že stát lidem ukazovat nechce. Dlouhá léta upozorňujeme na mezinárodní srovnání zemí OECD, kde má ČR relativně jedno z nevyšších zatížení vedlejšími náklady práce – odvody.

Jak se díváte na nové sazby daně, tedy 19 a 23 %?

Stávající praxe využití superhrubé mzdy jako daňového základu se sazbou 15 % bude nahrazena dvěma regulérními sazbami ve výši 19 % a 23 % se základem v hrubé mzdě, která je logicky nižší, bez zahrnutí odvodů na sociální a zdravotní pojištění placených zaměstnavatelem. Vyšší, 23% sazba, by platila pro roční základ daně nad hranicí 1,5 mil. Kč. Tato forma progrese není v systému zdanění příjmů novinkou. I před rokem 2008, tedy před zavedením 15% sazby daně z příjmu fyzických osob vypočítávané z širší základny včetně pojistného, jsme zde vždy nějakou progresi u zdanění mzdy měli. Již několik posledních let zde progrese existuje i skrze solidární zvýšení sazby o 7 p.b. pro nadlimitní příjmy. Progresi ve své podstatě zajišťuje i základní sleva na poplatníka, která nízkopříjmovějším pracovníkům v některých případech zajistí nulové nebo velmi nízké zdanění. Slev na dani nebo odčitatelných položek pro zdanění fyzických osob se ale návrh novelizace nedotýká.

Při navrhovaném nastavení představuje čistým propočtem 19% sazba zhruba o 1 procentní bod nižší zdanění mzdy, než by odpovídalo hypotetické sazbě při současném systému. Tato hypotetická sazba je dle jednoduchého propočtu totiž nyní 20,1 %, neboť ke konceptu využívání současné 15% sazbě musíme zahrnout daňový základ na úrovni superhrubé mzdy. Přepočet současného zdanění vyšších příjmů (tedy těch, na které spadá solidární zdanění) je 23,37 % a stanovení sazby na 23 by tak znamenalo mírný pokles zdanění nadlimitních příjmů. Návrhy zrušení superhrubé mzdy s tímto nastavením výše sazeb by v konečném důsledku prakticky znamenaly plošné snížení daně z příjmu pro všechny zaměstnance, ale s neutrálním přímým efektem na firmy.

Nebylo by pro firemní administrativu jednodušší mít jednu sazbu?

Samozřejmě by to celkově jednodušší bylo. Ovšem i jednotná sazba často s sebou v minulosti nesla různé výjimky, které mohly zdanění zvyšovat i snižovat. Existence dvou sazeb a jejich výše je politickou otázkou. Pro Svaz je zásadní, aby se sazby nezvyšovaly a administrace dané daně byla co nejjednodušší či aby nevznikala nějaká další pásma.

Budou mít nové sazby daně vliv na státní rozpočet a jaký?

Negativní efekt pro státní rozpočet dle důvodové zprávy MF je cca 15 mld. Kč z výpadku výběru této daně. Uvedený předpoklad negativního dopadu byl ale již snížen o pozitivní dopady, které MF odhaduje zhruba na 2,4 mld. Kč vybraných v souvislosti se zvýšeným disponibilním důchodem domácností (plynoucím právě z vyššího čistého příjmu) a tím i jejich spotřebou. Na veřejné rozpočty, což je širší pojem než státní rozpočet, neboť zahrnuje část výnosu daně určenou i pro kraje a obce, je negativní dopad přes 20 mld. Kč. Otázkou zůstává, čím budou tyto zdroje nahrazeny či které výdaje budou omezeny. Neradi bychom, aby v budoucnu politické strany přišly s „překvapivým zjištěním“, že peníze ve státním rozpočtu chybí a zvýšily odvody subjektům, které jsou schopné dodat nějakou přidanou hodnotu, tedy firmám.

Jsou s návrhem spojena nějaká negativa?

U ostatních příjmů fyzických osob, například u daně z pronájmu nebo z kapitálového majetku, se plně projeví zvýšení sazeb daně. Např. u 19% sazby daně se zdanění zvýší o 4 p.b. a pro nadlimitní příjmy se sazba zvyšuje z 15 % na 23 %. Tím se prakticky zvyšuje zatížení u ostatních příjmů fyzických osob, což je negativní efekt, který není v souladu s deklaracemi zástupců stávající vlády ohledně nezvyšování daní. Pro doplnění, příjmy z pronájmů mají lidé z různých příjmových skupin, čili vyšší zdanění může dopadnout i na lidi v nižších příjmových skupinách, kteří mají například příjem nájmu ze zděděných nemovitostí.

Potencionálně přínosné by mohlo být například užší propojení systémů sociálních a zdravotních odvodů s daněmi. To by vedlo ke snížení administrativy díky propojení systémů na straně státu a i vyšší koordinovanosti kontrol finanční správy. Odvody jsou v podstatě též „zdaněním“ a v již zmíněném mezinárodním srovnání je vidět, že v ČR jsou relativně jedny z nevyšších.

Z pohledu nejen Svazu, ale firem a podnikatelského prostředí obecně, je ideální nastavení zdanění příjmů dlouhodobě stabilní a jednoduché na správu. Sazeb musí zůstat minimum, nesmí se dále zvyšovat a musí také být pro všechny rovné podmínky.

Zdroj: www.spcr.cz 

-lhe-




Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit