Může zaměstnanec někomu sdělit výši své mzdy či odměny  nebo je to v rozporu se zákoníkem práce (či jiným předpisem) a mlčenlivostí obecně?

Odpověď:

Obecně platí, že povinnosti mohou být stanoveny buď zákonem, nebo smlouvou. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel nemůže jednostranně vnitřním předpisem založit povinnost zaměstnance, která nevyplývá ze zákona, resp. v pracovněprávních vztazích ze zákoníku práce.

Zaměstnavatel může vnitřním předpisem pouze blíže upravit pouze povinnost vyplývající ze zákona. Uvedené je upraveno v § 306 odst. 1 zákoníku práce, kde se stanoví:

㤠306

Pracovní řád

(1) Pracovní řád je zvláštním druhem vnitřního předpisu; rozvádí ustanovení tohoto zákona, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních podmínek u zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů."

Možnost stanovení práv ze smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem upravuje § 4a zákoníku práce, kde se stanoví:

㤠4a

(1) Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

(2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

(3) Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.

(4) Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu."

Kolektivní smlouva nemůže ukládat povinnosti. Uvedené vyplývá z § 23 odst. 1 věta druhá zákoníku práce.

㤠23

(1) V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíží."

Zákoník práce ani jiný právní předpis zaměstnanci výslovně neukládá mlčenlivost o výši jeho mzdy.

Zákoník práce ukládá zaměstnanci povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Uvedené je stanoveno v § 301 písm. d) zákoníku práce.

㤠301

Zaměstnanci jsou povinni

d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele."

Uvedenou povinnost by zaměstnavatel mohl rozvést v pracovním řádu tak, že by blíže vymezil, co se s ohledem na podmínky zaměstnavatele rozumí jeho oprávněnými zájmy. Oprávněným zájmem zaměstnavatele je nepochybně ochrana obchodního tajemství, resp. know-how zaměstnavatele.

Podle názoru právníka ale nelze za oprávněný zájem zaměstnavatele obecně považovat, pokud zaměstnanec informuje třetí osobu o své mzdě. Dokonce ani v případě, že by povinnost mlčenlivosti o mzdě zaměstnance byla upravena individuální smlouvou, by se k takovému ujednání nemohlo přihlížet, neboť by tím byla zásadním způsobem omezena práva zaměstnance, a to např. možnost žádat o úvěr. Navíc by se takto uložená povinnost střetávala s jinými povinnosti, kdy je zaměstnanec povinen sdělit výši svého příjmu např. při určování výživného.

S ohledem na shora uvedené nelze podle názoru právníka žádným způsobem uložit a následně vymáhat plnění povinnosti mlčenlivosti o mzdě zaměstnance.

Zpět na seznam zodpovězených dotazů

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit